Tomáš Vaněk na výstavě „Particip č. 174“ jednoduchým způsobem definoval průchozí kvalitu výstavního prostoru. Na stěny pomocí šablon nasprejoval různé druhy šipek, které rozmístil do volných konstelací. Na jednu ze stěn poté připojil legendu, ve které jednotlivým šipkám přiřadil určitá hesla komentující okolní prostředí. V konstelacích šipek tak lze „číst“ významy a volně si skládat svůj poetický narativ. „Vane tady neustále“ je jednoduchým konstatováním zkušenosti průchodu pasáži, heslo „Oboustranná spokojenost“ pak může odkazovat k imaginárním vztahům, které se v pasáži mohou odehrávat, například v přilehlých obchodech. Vizuální podoba výstavy se vtipně propojila s okolními reklamními poutači, na kterých jsou umístěny šipky lákající do obchodů k výhodné koupi. V tomto významu se však liší od Vaňkových šipek, které ukazují všemi možnými směry a k ničemu nenabádají. Jeho poetické gesto odkazuje k samotnému místu, k dalšímu pohledu na něj. Svou uvolněností je i jemným komentářem k všudypřítomným účelným vztahům, od kterých se čeká, že povedou k jasnému (spočitatelnému) výsledku.
