Reportáže

Past, Present, Past

Minulosť je všetko dianie, ktoré sa uskutočnilo a nachádza sa na pomyselnej časovej priamke vždy pred prítomnosťou. Bez minulosti by neexistovala súčasnosť a bez súčasnosti by nebola minulosť. Je daná a nie je ju možné zmeniť. Aj preto sa k nej ľudia vracajú – s pocitom nostalgie, smútku či radosti. Tú nepodstatnú či menej príjemnú vymedzujú zo svojich spomienok, aby si mohli vychutnať kúzlo prítomnosti, a tej významnej by dopriali miesto na piedestáli večnosti.

umělciAdam Šakový, Katarína Poliačiková, Jaroslav Kyša, Peter Barényi, Jarmila Mitríková, Štefan Papčo, Boris Sirka, Dávid Demjanovič, András Cséfalvay, Adam Novota, Peter Cibák
kurátorMichal Stolárik
místoKarlin Studios
tagy
účinkujícíMichal Stolárik
kameraGiulio Zannol
zvukGiulio Zannol
střihGiulio Zannol
interviewGiulio Zannol
kategorieReportáže
publikováno12. 10. 2015
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Past, Present, Past
Cílem výstavy je obsáhnout moderní realistické projevy uvedeného časového období se zohledněním etnických menšin a solitérních autorů v hranicích někdejšího Československa a zároveň nabídnout alternativní pohled na dosud zažité vnímání modernity ve výtvarné kultuře sledovaného období.
Zodpovědnost k zahradě.
Zodpovědnost správce.
Zodpovědnost k sudetským náhrobkům a k sochám ze stadionu.
Zodpovědnost k lidem a místům.
Z dosavadních uměleckých prací Kateřiny Komm zřetelně vystupuje záměr vrstvit, skládat a průběžně přetvářet nesčetné množství obrazových i textových objektů a záznamů událostí, inspirativních prožitků či vjemů z různých míst, časů a prostorů. Autorčiny reflexe živě rezonujících momentů otevírají prostor dalším, asociativním představám, jež tvoří bohatě rozvětvené linie významů vznikajících soch, objektů, kreseb a instalací. Některé z prací byly vytvořeny na základě inspirace konkrétním předmětem, uměleckým dílem nebo architekturou, některé mohou být přímým otiskem nalezeného objektu, podnětem může být i magický zážitek symbolického charakteru.
Frankovo základní jednotkou a pevným bodem je „tělo“, série figurativních sochařských realizací, kolem nichž se rozpíná architektura bývalého kláštera, potažmo města, do nějž jsou recipročně vloženy samostatné zvukové instalace. Stává se tak mentálním, imaginativním i smyslovým středobodem svébytného universa.