Skupinová výstava se zabývá tématem, které bychom mohli nazvat geopolitickými fantaziemi, které vznikly v uměleckých projektech především z regionu střední a východní Evropy a které podrobně zkoumají historický vztah mezi přírodním prostorem a komunitami (společností). Tajná nebo explicitně vyjádřená morální, ideologická a politická agenda územních odkazů, které se usadily v pohledu nebo terénu mocenských struktur, je v vystavených dílech problematizována. Odhaluje tak „černou stránku krajiny“, „tvrdá fakta“ za kdysi esteticky nebo ideálně pojatým obrazem životního prostoru.
Krajina pod abstraktní agitací identitární politiky je konstituována spíše jako médium než jako umělecký žánr, spíše jako komunikační platforma pro národní strategii než jako pouhý pohled pro odpočinek oka. Slouží jako výmluvná půda pro ukázku ideologie v praxi, s modelováním pracovního procesu, jak ideologie ukazuje mistrovské dílo sociální konstrukce, jako by bylo nezměnitelné, věčné a nevinné jako sama příroda. Ontologicky řečeno, se zavedením politiky do velmi buržoazního konceptu krajinářského designu je kontemplativní povaha zastíněna interpretativním souborem kódů nové geografie.
