Poslední Atlantiďan

“Výstava Radima Langera Poslední Atlantiďan je zamyšlením o negaci a rozkladu a jejich vztahu k umělecké tvorbě. Hmota se rozpadá a o umění to tedy platí také. Povrch malby pustoší chemické reakce, ničí se původní záměr autora.”

Tereza Stejskalová

umělciRadim Langer
kurátorTereza Stejskalová
místoEntrance Gallery
tagy
účinkujícíRadim Langer
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
překladTereza Stejskalová
publikováno18. 2. 2012
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Poslední Atlantiďan
Dlouhý život průmyslových výrobků, jejich pomalý rozklad a následně jejich cesta do země – tím vším dává autorka přírodě a geologickému času daleko optimističtější perspektivu, než jakou si jako lidé můžeme sami přisoudit. Dnes už víme, že odpadková skvrna v Tichém oceánu přesáhla velikost Texasu a blíží se velikosti celé Severní Ameriky.
Exhibice se stává environmentem samotné hmoty nejenom prostoru, ale i jednotlivých předmětů, které zahlédneme při jejich odpočívání. Obě autorky se ve svém rukopisu plně doplňují. Ani jedna není dominantní, ani jedna se neztrácí. Zájem přichází o věci obyčejné, nepodstatné, až materiálně se propojující. Materiál je zde důležitý. Vytváří totiž hlavní podstatu celého obsahu výstavy.