Program Keiko Sei pro speciální školu v Ústí nad Labem (2002)

umělci Keiko Sei
místo Ústí nad Labem
tagy portrét sociální intervence sociální vyloučení vzdělávání
kategorie Videoarchiv VVP AVU
publikováno 25. 2. 2020
délka 0:41:36
jazyk Česky / English
embed link icon

Uvádíme pásmo programů, které v roce 2002 pro žákyně a žáky speciální školy v Ústí nad Labem připravila Keiko Sei se skupinou kolegů a přátel. Většinu stopáže natočili sami žáci jako součást hry, zaměřené na podporu jejich tvůrčího potenciálu a lidského i občanského sebeuvědomování.
Samotné zaměření programu na institut tzv.speciální školy je typickým příkladem politického rozměru práce Keiko Sei. Žáky těchto škol byly často děti romského původu, z chudých rodin či se sociálními problémy, přičemž zařazení do speciální školy tyto děti – už tak znevýhodněné – dál stigmatizovalo.

Autorka: Keiko Sei

Účinkovali a spolupracovali:
Kateřina Svitalská, David Adamec, Michael Bielický, Gabina Bukovinská, Filip Cenek, Jakub Deml, Jiří Havlíček, Alena Heneberková, Martin Kolář, Petr Mička, Rena Milgrom, Rolf Pixley, Pavel Pražák, Marcel Svitavský, Martin Zet, žáci speciální školy v Ústí nad Labem

Střih: Jana Francová

Digitalizace VHS: VVP AVU

Video je redakčně kráceno

Děkujeme Keiko Sei za laskavé poskytnutí materiálu VVP AVU.

Kurátorky tohoto dílu rubriky: Zuzana Krišková, Sláva Sobotovičová (VVP AVU)

Na návštěvu v Ústí s Keiko jsem zapomněl. Dívám se na záznamy a ani tak si nemůžu pořádně vzpomenout, co jsme tam dělali. Byli jsme v sadu, Keiko seděla na židli, kolem kvetly jabloně. Na židli jsme se střídali se žáky. Ptali jsme se a odpovídali. Jak je ale možné, že z učebny je takováto dokumentace? Dal bych ruku do ohně za to, že Keiko trvala na tom, že ji nesmí nikdo točit… toto asi byla výjimečná situace. Děti – a to je to jediné, na co se teď jasně rozpomínám – tam byly bez perspektiv. Když jsme se s nimi bavili o budoucnosti, tak si z nich nikdo nedělal žádné iluze. Největší snivci kluci řekli, že budou fotbalisti , dívky, že se chtějí co nejdřív vdát. Paní učitelka nám vysvětlila, že ty, kterým se to nepodaří, nejspíš čeká ulice.

Martin Zet

Keiko Sei je autorka textů, kurátorka a mediální aktivistka. Před odjezdem do východní Evropy (1988) v Japonsku vedla nezávislou organizaci zaměřenou na video a video art. Po přesídlení do východní Evropy (Rumunsko, ČR) se zabývala studiem médií, podporou jejich nezávislosti a spolupracovala s nezávislými mediálními aktivisty, novináři a umělci, kteří se spolupodíleli na změnách ve východní Evropě. Spolupracovala s Ateliérem nových médií AVU a působila na FaVU. V práci v oblasti médií a mediálního aktivismu pokračovala v období po rozpadu Jugoslávie, v regionu Střední Asie a na Kavkaze. Na základě pozvání od barmských aktivistů se rozhodla vrátit do Asie, kde působí dodnes. V Barmě (Myanmar) pomáhala organizovat filmové vzdělávací programy a spoluzaložila první filmový festival – Wattan Film Festival. Svou prací zviditelňuje kreativní aktivismus a to prostřednictvím nejrůznějších výzkumných a uměleckých projektů, textů, vzdělávání a organizaci workshopů.

Vít Havránek

V rubrice Okno do videoarchivu VVP AVU pravidelně zveřejňuje Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze (VVP AVU) ve spolupráci s Artyčok.tv práce z videoarchivu VVP AVU. Výběr pro Artyčok.tv se zaměřuje na starší díla (materiály z konce 20. století), práce na pomezí videoartu, filmu a dokumentace, nebo i na čistě dokumentární materiály související s nedávným vývojem českého a slovenského výtvarného umění.

související s
Program Keiko Sei pro speciální školu v Ústí nad Labem (2002)

Druhá rekonstrukce

Pohled na strojově otáčené stránky učebnice a standardizované vědecké postupy restaurování mohou vyvolávat obavy a současně naději. Zkušenost Západní modernity, ať již ta optimistická, nebo katastrofická, je důležitým dědictvím, o které bychom měli pečovat. Víme už dobře jakého násilí na všem cizím, živém i neživém, se byli schopni moderní Západní lidé dopouštět, nebo se ho alespoň účastnit. Ale neměli bychom zapomínat na to, jak moderní instituce jako stát, škola, věda či muzeum vytvořily infrastrukturu pro náš lepší život.

Na čom makáš?

Proč má tolik studentů uměleckých škol úzkosti a pochybnosti ohledně vlastních schopností a své budoucnosti? A proč časem mnoho z nich své ambice přehodnotí? Tyto otázky vedly Petera Kolárčika, studenta UMPRUM, k zamyšlení nad uměleckým vzděláváním i povahou umělecké práce.

Kolektoři 11 - Vieroslava a Pavel Kneppovi

Pavel Kneppo spoluzakládal nakladatelství DIVUS, ve kterém stále drží vlastnický podíl. Velká část jejich umělecké sbírky, vytvořená převážně z děl české a slovenské moderny, pochází z akvizic během rozprodávání uměleckých děl a sbírek zděděných v rámci restitucí v první polovině 90. let 20. století.

Diskuse nad publikací BRNOX / Průvodce brněnským Bronxem

Publikace má podobu průvodce 10 trasami po Cejlu a jeho okolí (Brnox) a od svého vydání v roce 2016 vzbudila řadu kladných i kritických ohlasů. Smyslem diskuse přímo v místech, jichž se kniha týká, bylo vyslechnout názory pozvaných účastnic a účastníků a následně o nich debatovat.
Diskuse je doplněna několika následnými rozhovory k tématu publikace Brnox, její možné interpretaci a hodnocení.
0:52:52

Architektura soužití: VinziRast-mittendrin

Potkali se v zimě roku 2009 při studentských nepokojích, kdy prostory obsazené univerzitní budovy poskytly útočiště jak protestujícím studentům, tak lidem bez domova. Nutný dialog a vyjednávání, které mezi nocležníky a demonstranty vykrystalizovaly, vedly k jednoduchému objevu: Lidé bez domova a studenti mohou na svých cílech pracovat spolu.