Diskuze

Hranice architektury: Otevřená věznice

České věznice na sebe v evropském srovnání upozorňují jedním negativem a to vysokou mírou recidivy. Až 70% dříve odsouzených se do věznic znovu vrátí. V Evropě před sto lety vznikl koncept "otevřené věznice". Je to zařízení, kde jsou lidé ve výkonu trestu, ale zároveň se učí postupně návratu do společnosti. Recidiva u těchto zařízení je jen 10%.

Jak vypadá otevřená věznice?
A kde taková zařízení fungují? A pro koho?
A proč máme v Čechách jen jednu?
Je architektura ve věznicích důležitá?
Má vězení navrhovat architekt?

Nad těmito otázkami diskutovali Mgr.A.Dr.techn. Andrea Seelich a JUDr. Robert Pelikán, Ph.D.

Architekti bez hranic je nezisková organizace, která sdružuje architekty a designéry se zájmem o veřejný prostor. Cílem organizace je iniciovat a spolupodílet se na projektech pro znevýhodněné lidi, kultivování veřejného prostoru a posilování mezilidských vztahů.

kurátorAlžběta Stodolová, Architekti bez hranic, Karolína Kripnerová
místoSkautský institut
tagy
účinkujícíRobert Pelikán, Alžběta Stodolová, Andrea Seelich, Karolína Kripnerová
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
playlistyHranice architektury
kategorieDiskuze
publikováno29. 4. 2019
délka01:36:25
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Hranice architektury: Otevřená věznice
Cílem projektu Artlist:Talk  – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
V tvorbě Šimkové se její vlastní nejisté společenské postavení a prekarita stává východiskem tvorby jako společenský symptom, který zkoumá skrze obraz, performance nebo skrze kolektivní instalace a různé institucionální intervence.
Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.