Barbora Šimková

přístupnost (cc) cz en
umělci Barbora Šimková
tagy umělecký výzkum vzdělávání emancipace feminismus umělecká kritika institucionální kritika sociální intervence
režie David Přílučík
ůčinkující Barbora Šimková
kamera David Přílučík
střih David Přílučík
interview David Přílučík
překlad Zuzana Rousová
kategorie Profily
publikováno 28. 3. 2023
délka 0:11:04
jazyk Česky / English
embed link icon

Výchozím bodem tvorby Barbory Šimkové je její vlastní situovanost a odmítnutí. Odmítnutí považovat stav věcí za daný.

Její vlastní nesnáze jako studentky umění, absolventky umělecké školy nebo samoživitelky, problémy s bydlením nebo s tím, jak přežít jako umělkyně a primární pečovatelka malého dítěte odmítá vnímat jako individuální potíže, nýbrž jako projev hlubšího strukturálního problému.

V srdci její tvorby je paličatost, absolutní bláhovost, ne-li šílenství někoho, kdo nemůže jinak, než provozovat něco tak finančně nákladného a s tak nejistým společenským statutem, jako je umělecká tvorba ve společnosti, která svým hodnotovým nastavením hází klacky pod nohy komukoliv, kdo má pečovací povinnosti a není stoprocentně materiálně zajištěný. V tvorbě Šimkové se její vlastní nejisté společenské postavení a prekarita stává východiskem tvorby jako společenský symptom, který zkoumá skrze obraz, performance nebo skrze kolektivní instalace a různé institucionální intervence.   

 Tereza Stejskalová

​​Bára Šimková (*1989) absolvovala obor Intermediální a digitální tvorba na FaVU VUT v Brně. V současné době je doktorandkou na Akademii výtvarných umění v Praze. Zabývá se problematikou genderových a ekonomických nerovností a postavením pečujících osob v uměleckém provozu. V roce 2018 uvedla na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava krátkometrážní snímek Vidíš, Praha!, který získal první místo v soutěži My Street Films. Zúčastnila se rezidenčních programů v Norsku, Rusku a na Slovensku. Myslí si, že by lidé měli méně pracovat a dostávat více zaplaceno. Je členkou odpočinkového kolektivu Lilky_60200.

související s
Barbora Šimková

Umění antropocénu

Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.

Are//Athens//Partahhiana

Artyčok.tv in collaboration with Are is bringing a selection of lectures and presentations from the field of contemporary art scene in Greece.
01:03:02

On Trials, a Manual on a Collective

Jak mluvíme o zákonu? Uzákonění práva je sociální konstrukt, který vzniká před zákonem samotným a po jeho fikci. Jako socializované přízraky registrují naše kolektivní mysli navzájem své kódy, a to prostřednictvím metodických vzorců sebepovyšování lidí.

Curriculum Revolution

Ve své přednášce se Dubravka Sekulić zaměřuje nejenom na to co a proč potřebujeme změnit v architektonickém vzdělávání a v pokusu udělat tuto disciplínu více spravedlivou/rovnostářskou, ale i na to, jak může taková změna nastat.
0:27:28