Audio-vizuální umění

SEN

Sny bývají občas temné, ale v podání Johanky Střížkové působí tato temnost jako součást každého z nás, pro jednoho nevšední zážitek, pro druhého každodenní běh.

umělciJohana Střížková
místoČeská republika
tagy
kameraJohana Střížková
zvukJohana Střížková
střihJohana Střížková
kategorieAudio-vizuální umění
publikováno23. 2. 2009
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
SEN
Hranice mezi folk horrorem a městskými mýty je v dnešní společenské náladě tenká a křivolaká jako staropražské uličky. V nejčerstvější historické paměti máme jejich opětovné zakouzlení úbytkem turistů a jejich znovuzabydlení osamělými postavami zbloudilých nočních chodců a lidí vyloučených ze společnosti. O slovo se hlásí odvěká představa umění jako zrcadla, které nám dovoluje nahlédnout žitou realitu v novém úhlu pohledu, případně může pokřivená skleněná plocha deformovat tvary a vytvářet iluze.
Na stativu položená kamera snímá ženy, muže i děti vyjíždějící z podchodu na Václavském náměstí v místě tehdy ještě neexistující stanice metra Můstek. Jejich do každodennosti ponořené tváře, pasivní těla, která v kontinuálním proudu vyvrhuje mechanismus eskalátoru na povrch, se v Ságlově podání staly obrazem normalizační rezignace české společnosti.