Smazat hranice času

V průběhu přípravy této výstavy vznikl situační vtip, že pokud projdeš skříní, na něco zapomeneš. Například zapomeneš na důvod, proč jsi byl v dílně, na nůžky nebo hřebíky, ale možná také na to, jaký je tvůj věk nebo jaké roční období je momentálně za okny.

Instalaci tří umělkyň v prostorách Galerie U Dobrého pastýře nelze vnímat jinak než skrze naraci rozpouštějící linearitu a obvyklou chronologii. Pohádkový průchod skříní, na jejímž prahu překračujeme květy fenyklu, totiž magicky smazává hranice času. Ocitáme se v romantické zahradě s jabloní, ořechem, kohouty, kočkou, doutnajícím ohněm na jejím konci a ve stejný moment je jaro i podzim. Vítr cuchá pentle na jabloni, ale my je vidíme zastavené v jedné setině sekundy, podobně jako když na chvíli stopneme film. Další scénu vidíme ve chvíli, kdy kohout začíná mávat křídly a natahuje krk.

Dominantními díly první místnosti galerie jsou textilní obrazy Zahrada a Kohout Evy Brodské, umělkyně, která se věnuje ručnímu tkaní gobelínů již od 60. let. Její autorský jazyk připomíná lazury akvarelů, které jí slouží i jako skici. Motivy prchavých momentů pohybu mraků, větru, ohně, světla nebo letu ptáků dokáže abstrahovat do minimalistického tvarosloví a osobité lyriky, jež je také podprahovým společným jmenovatelem tvůrčích přístupů všech tří vystavujících umělkyň. Jejich autorské texty nás asynchronně provádí přírodním cyklem čtyř ročních období a podobně se prolínají a jeden celek tvoří i jejich díla s rozeznatelnými rukopisy a médii.

Každá rostlina v objektech Lucie Králíkové má své opodstatnění a vztahuje se k tématům přátelství, magické ochrany nebo léčitelství. Její umělecká práce propojuje expertní zájem o rostliny a fascinaci lidovými zvyky a obřady. Plod jabloně symbolizuje slunce, tok času, koloběh a nesmrtelnost, objekt ze suchých větví a květin v druhé místnosti galerie zase pochází z Eviny zahrady. Tato část instalace představuje místo ohniště, horké srpnové léto. Prostřednictvím akvarelů také vnímáme sekvence hoření, doutnání i chladnutí ohně. Je místem se svou rolí pro budoucí drobné afirmativní rituály pálení vonných bylin a dřevin, které budou z výstavy postupně ubývat.

Kolem tohoto symbolického ohniště procházíme do třetí části instalace představující ponor do času snění. Může připomínat interiér starého domu nebo hradu se svými duchy neboli obyvateli v podobě pohádkově personifikovaných rostlin a zvířat. Jeho vchod střeží dvojice dřevěných mužíků ovinutých hrachorem a plody citrusů, jejichž magickou mocí je udržovat věrnost a rozvíjet přátelské vztahy. Vysoké divizny ve střevících přihlíží a chrání před nachlazením. Uvnitř domu je všechno větší a nejednoznačné. Pelyněk v plátně může být velkým děťátkem i malou stařenkou, pohaslý krb chrlící studený oheň z máty a rozmarýnu je lvem i ďáblem zároveň. Je leden a loučíme se statnou kravkou, není snadné vrátit její obří bílé kosti tvrdé hlíně.

Rukopisem Dany Balážové je osobitá citlivost a neortodoxní symbolické pojednávání tradičních uměleckých žánrů a motivů vycházejících z přírody, nebanální každodennosti a vlastní intuice. Její video si v instalaci neuzurpuje pozornost, ale přitom láká. Zachycuje prchavost prožitků setkávání s druhými lidmi, zvířaty i rostlinami, zrcadlícími nás samotné. Je portrétem terapeutické zahrady, léčivou cestou i záznamem přechodového rituálu. Otevírá témata nové spirituality a symboliky snů, čímž navazuje na tradiční i nové formy lidového léčitelství a eklekticky propojuje starověké pohanství i novověké náboženské nauky.

Chápeme-li instalaci v Galerii U Dobrého pastýře jako lyrický a sekvenovaný model cyklického plynutí času, pak navazující instalace Petra Švolby na galerijním dvorku bude kromě jiného i možností jeho aplikace. Centrem setkávání se stane funkční pec se živým ohněm, který upeče chléb nebo okolí provoní a posvětí bylinami. Petr Švolba se ve své tvorbě zaobírá především identitou místa, vztahem mezi přírodou a civilizací, i užitkovostí a určitou formou spirituality nebo symbolismu. Jeho práce přirozeným způsobem balancují na hranici mezi tradičním pojetím sochařství, instalace a architektury. Autorský objekt venkovní pece zdobí postava svatého Floriána, patrona všech hasičů, kominíků, hrnčířů a pekařů, ochránce před požáry i záplavami. S atributem nádoby na vodu byl oblíbeným námětem pro výklenkové plastiky venkovských usedlostí. Sv. Florián se tak skrze plastiku ovečky propojuje s Dobrým pastýřem ve výklenku vstupního portálu budovy galerie.

Instalace Smazat hranice času je příkladem eklektického míchání významů a symbolů, stejně jako aktualizování tradičních technik a praxí. Lyrická abstrakce Evy Brodské, citace nebo parafráze lidových zvyků Lucie Králíkové, smysl pro detail i celek a roztřepené konce Dany Balážové, jakož i bytostné propojení s krajinou Petra Švolby spolu mluví jednou řečí.