Jaké je bydlet v Galerii? Jaký může být vztah starousedlíků k novému najemníku? Je využití prostoru pro účely galerie smysluplnější, než pro bydlení? Tato hlediska se Oldřich Morys snaží oťukávat na vlastní kůži v Galerii Jelení.

umělciOldřich Morys
místoGalerie Jelení
tagy
účinkujícíOldřich Morys
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
překladEva Maršíková
publikováno14. 1. 2012
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Soused
Filip recykluje dávno zapomenuté, modernou odvrhnuté a postmodernou na chvíli vybuzené, ornamenty, fragmenty ornamentů, někdy i znaků, z gotiky a baroka. Ctí jistou kontinuitu lidské a umělecké existence, a nebojí se k tomu ve své tvorbě přiznat. Akcent na drobný detail, který má ovšem zásadní obsahový význam, bývá v souladném kontrastu s plochou; ta sama je však svým ztvárněním evokací na barokní malbu, na informelní povrch, ornamentální strukturu či konceptuální objekt.
Proč to děláš?  Nápis, který před lety vytvořil na libčickém nádraží, klade cestujícím naléhavou a provokativní otázku. Podobně apeluje i na návštěvníky galerie.
Škála výstupů z tohoto výzkumu sahá od projektů ve veřejném prostoru a architektonických staveb po sochy a menší díla. V rámci této nevymezené oblasti vyvinula dvojice metodu, která tematizuje napětí mezi funkcí (architektura) a autonomií (obraz) stále přesvědčivějším způsobem a která se soustředí na základní otázku: Ve kterém bodě se každodenní zážitek z prostoru stává estetickým zážitkem?