Dim The Lights 6:07 min.

Nevin Aladağ představila v Tanas ve své retrospektivě pod názvem Dim The Lights 6:07 min. většinu ze svých posledních děl. Výstava nabízí různé přístupy k pojetí světla a času, vizualizace a zpracování, viditelnosti a trvání. A to vše se děje většinou na základě zvuku. Aladağ je již třetí autorkou a absolventkou ateliéru Olafa Metzela z mnichovské Akademie výtvarných umění, která byla vybrána pro živý archiv Artyčok.TV. V databázi můžete dále shlédnout práce Carstena Recksika a interview s Andreou Faciu.

Projekt Tanas v podstatě zastupuje turecké výstavní aktivity v Berlíně. Se svým programem se ale výrazně odlišuje od nám známých „národních kulturních velvyslanectví“ jako Rakouské kulturní fórum Berlín, španělský Instituto Cervantes nebo České centrum. Tanas totiž historicky navazuje na aktivity, které jsou spojeny s Istambulským bienálen a výstavními místy jako Borusan, Platform Garanti nebo PROJE 4L., které mimochodem uvedly mnoho mladých tureckých umělců do mezinárodního kontextu.

 

umělciNevin Aladağ
místoTanas
tagy
účinkujícíNevin Aladağ
kameraFrantišek Zachoval
zvukFrantišek Zachoval
střihJustine Case
interviewFrantišek Zachoval
publikováno10. 10. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Dim The Lights 6:07 min.
V říši, kde je pravda to, co si lidé myslí, že je pravda, Vėja našla umírající sovu. Zatímco Vėja svou péčí přivedla ptáčici zpět k životu, naučily jedna druhou navzájem své jazyky. Dokázaly spolu komunikovat, i když obě věděly, že část toho, co si řeknou, bude vždy ztracena/nesdělena/nepochopena. 
Koncept výstavy je založen na ideové konvergenci díla Catherine Radosy a Jaroslava Vargy, spočívající v odhalování fyzických i symbolických stop minulosti. Oba umělci zkoumají tyto relikty minulých časů a dob z hlediska kolektivní paměti a mechanismů jejího ukládání.
Proluka je vyprázdněným místem, mezerou po minulé situaci, která může být znovu zaplněna. Instalace Colonne / Révolution zachycuje v trojprojekci neustálý koloběh monumentu. Období revoluční Pařížské komuny je ve Francii stále problematickým obdobím, podobně jako u nás například období socialismu: docházelo a dochází k jeho reinterpretaci, tabuizaci či marginalizaci.