Temná schránka

umělci Jan Maštera, Viktor Vejvoda, Martin Bražina, Jakub Geltner, Michal Pustějovský
kurátor Katarína Chlustiková
instituce AVU in Prague
tagy objekt instalace
ůčinkující Katarína Chlustiková
kamera Martin Bražina, Jakub Geltner
zvuk Martin Bražina, Jakub Geltner
střih Martin Bražina, Jakub Geltner
interview Martin Bražina, Jakub Geltner
překlad Zuzana Frantíková
publikováno 24. 1. 2012
jazyk Česky / English
embed

Francouzský ekvivalent místa noční disko zábavy je boîte – jinak krabice či schránka. Dnes již diskotéku není nutné předvádět ve schránkách velikosti místnosti, místo působení se deformuje, přetváří na hru s efektem někde uprostřed křemíkových nebes našich domácností. Vnějšek se uzavírá dovnitř, světlo se rozptyluje, pohyb těla mizí. Necháváme se zde unášet spíše než vtíravou popmusic jistým druhem neslyšitelného chrčení, ozařujeme se pravoúhlými oltářními deskami na našich stolech, tančíme uvnitř sama sebe, dokonale napojeni na okolní svět. Důraz je přitom kladen také na design a užitou funkci. Tyto rychle se proměňující architektury nahrazují funkce skříní, odpadišť, úložišť, nesmyslných archivů, ztělesňují vizi budoucího času. Jejich mechanickým obnažením však ztratí všechny masky, vymaže se paměť, aktivuje černá díra fyzického dna. Zůstává pouze popel jako metafora ztracené důvěry ve věc.

 

související s
Temná schránka

David Shrigley Artist Talk

Ve svých černobílých inkoustových kresbách je schopný obsáhnout sžíravé komentáře k současné společnosti a globálnímu systému i introspektivní a sebereflexivní úvahy. Obraz a text u Shrigleyho vždy fungují dohromady, on sám o sobě ovšem odmítá mluvit jako o ilustrátorovi, označení “cartoonist” (kreslíř) mu však nevadí.

Isabelle Cornaro Artist Talk

Isabelle Cornaro ve své tvorbě využívá nalezené předměty, prodchnuté symbolickým potenciálem nebo emocionální hodnotou, které prezentuje v různých typech zobrazení a médií, aby odhalila jemné významové posuny, vyvolané procesy reprodukce a překladu. Tyto artefakty, vypůjčené z domácích, dekorativních nebo funkčních kontextů, jsou často spojovány se západní kulturou jako mocenským prostředkem, jejich kombinace a uspořádání v jejím díle diváky vyzývá k otázce vztahů mezi systémy reprezentace a naším chápáním světa.

Gijs Van Vaerenbergh

Škála výstupů z tohoto výzkumu sahá od projektů ve veřejném prostoru a architektonických staveb po sochy a menší díla. V rámci této nevymezené oblasti vyvinula dvojice metodu, která tematizuje napětí mezi funkcí (architektura) a autonomií (obraz) stále přesvědčivějším způsobem a která se soustředí na základní otázku: Ve kterém bodě se každodenní zážitek z prostoru stává estetickým zážitkem?

MIZENÍ/OBJEVOVÁNÍ

Alice Nikitinová