Jedinečnost instalace Petra Krátkého spočívá v tom, že diváka vyzývá k přehodnocení téměř všech nejdůležitějších otázek teorie umění. S původními obrazy zachází se stejnou zvídavostí, která vedla Theo van Doesburga v jeho Kontrakompozici k překlopení Mondrianova světa o 45°. Krátký původní umělecká díla vyvlastňuje, rozkládá na jednotlivé elementy, a následně je skládá podle sebe. Nejde však nutně o deklaraci, nýbrž spíše o otázku, experiment či návrh.
