Vojtěch Fröhlich

umělci Vojtěch Fröhlich
místo _Neurčené místo
tagy Anglické titulky krajina performance
režie Janek Rous
ůčinkující Vojtěch Fröhlich
kamera Janek Rous
zvuk Janek Rous
střih Janek Rous
interview Janek Rous
překlad Palo Fabuš
kategorie Profily
publikováno 30. 1. 2015
jazyk Česky / English
embed link icon

Česká umělecká scéna má svého Spider-Mana. „Fröhlich? Jo, to je ten, co leze, že jo?“ Ano, představa modrookého svalovce s lezečkami a rukama od maglajzu, jak visí hlavou dolů například z osvětlovací lišty někde v galerii, je asi v souvislosti s Vojtěchem Fröhlichem (nar. 1985) nejtypičtější. Proto také nepřekvapí, že se nabízí otázka: kde končí sport, popřípadě akrobacie a začíná umění? Je Fröhlich „opravdový umělec“, nebo prostě jenom kaskadér a šoumen? Hranice mezi těmito rolemi může být tenká, Fröhlichovi se ale daří velmi umně balancovat na straně umění.
Mohli bychom toto tvrzení podepřít historickým exkurzem, který by se věnoval konceptuálnímu umění a body artu. Když Fröhlich, který před studiem na AVU absolvoval tři roky na FAMU, realizoval pro výstavní projekt Křehké kino nejprve 24-hodinovou performance a pak týdenní pobyt v uzavřené a zatemněné galerii Jelení, testoval tím vlastní výdrž fyzickou i duševní. Podobně se tělo stalo „médiem“ i v projektech Srdíčko a 42,195, kdy důležitou roli hrál pohyb v krajině. Někdy pak můžeme mluvit o až minimalisticko-zenových cvičeních, jako v případě oooOOO°°°…000. Medidativní charakter měl i Úklid – vyklizení umělcova obytného vozu před absolvováním křížové cesty Na Kalvárii.
Samotné akademické vzdělání nás také opravňuje jej řadit mezi umělce. Především je to ale onen „avantgardistický étos“ prolínání umění se životem. Jaký je rozdíl mezi lezením po skále nebo chůzí po laně venku a obdobnou činností v galerii, resp. v uměleckém kontextu? Mnozí se asi nezbaví dojmu, že jde jen o prvoplánovou exhibici, pokud je ale významnou devízou umění, že vyvolává silné emoce, zde se to daří měrou vrchovatou. Už jen pohled na napnuté lano nad hlubinou Malé dvorany ve Veletržním paláci a představa po něm přecházejícího člověka, může u diváka způsobit psychofyzickou reakci, závrať. Je tu samozřejmě také aspekt testování institucionálních podmínek, případně jejich implicitní kritika.
Tyto kaskadérské výkony, ale nejsou samoúčelné, nejde jen o podívanou. Dá se říct, že Fröhlich pracuje především s tím, co se odehrává v mysli. To dobře ilustroval třeba v realizaci H013 v rámci výstavy Cesta nebo v akci, jíž uskutečnil v rámci výstavy v Drdova Gallery, kdy vyšplhal na vršek budovy skrze byty nájemníků.
Někdy jsou fyzické schopnosti prostředkem k uměleckému aktivismu jako v případě kolektivních projektů Kolotoč a Osvícení.
Fröhlich se nebojí gest, která provokují svou „neuměleckostí“, jako v případě jeho klauzurního počinu, kdy založil dnes už tak nějak samozřejmé bistro na AVU, nebo „anti-uměleckostí“, jako když pro výstavu Konec světa „nepřipravil nic“.
Fröhlich se s tím prostě moc nemaže – zapráší si ruce magnesiem a už leze. Přitom si ale udržuje neuvěřitelnou lehkost, schopnost jít k věci a přitom překvapit.

Tereza Jindrová

související s
Vojtěch Fröhlich

02:05:45

UMPRUM v klimatické nouzi: Klimatická krize, aktivismus a systém

Dne 28. února 2019 se UMPRUM připojila k otevřenému prohlášení pražských uměleckých a kulturních institucí, které podporují vyhlášení stavu klimatické nouze na území Prahy. Na tento stav chceme reagovat tak, že se klimatická krize stane tématem číslo jedna i v naší praxi.

Pišvejc - Framed

Zatímco Marina Abramovič i nadále bude těžit ze své pozice burzovního hráče, který správně investoval svůj vlastní krví vydřený kapitál do výnosné megakorporace jmenující se Art World, Václav Pišvejc naopak ve svém boji za uznání navždy zůstane především sisyfovským mýtem a otazníkem visícím nad normalitou i normalizací dnešní kultury.

Cena Věry Jirousové 2021

Slavnostní zakončení sedmého ročníku CVJ se odehrálo v rámci festivalu 4 + 4 Dny v pohybu, v prostoru Nové strašnické školy. Ceremoniál sestával z performance jako způsobu umělecky ztvárněného ocenění, které vystoupilo z tradičních médií do performance.
0:29:28

Display - Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi

Jak zařídit, aby každý a každá mohli mít své místo, kde mohou svobodně říci, co cítí, co zažívají a co si přejí? Může to zatím znít jako fikce, jako obrázek z utopické kulturní civilizace. Ale dá se říct, že taková výstavní instituce zároveň neexistuje a zároveň existuje.

Umění antropocénu

Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.