Profily

Matěj Smetana

Matěj Smetana vystudoval FaVU v Brně v ateliérech Malířství 3 Petra Kvíčaly a Intermédia. Vytváří zejména instalace, komiksy a videa. 

Jeho konceptuální přístup, kritický k uměleckým institucím, se projevil ve fotografiích škrábanců na dílech minimalistických klasiků Donalda Judda, Sola LeWitta a Johna McCrackena. Téma chyb a významových posunů se pak objevuje v jeho díle i nadále.

Často se také zabývá vztahem mezi záměrně stanoveným omezením a náhodou, například prostřednictvím trojrozměrných těles, jejichž prostorová seskupení vycházejí ze symbolických tvarů. Cyklus dřevěných objektů Vlajky (2002) tak rozvíjí podobu čtyř státních vlajek, zpracovaných pomocí průniku geometrických těles. Objekt Českoid (2003) zase rotuje plochu České republiky; na ní navazující Hradčanoid (2006), protáhlý válcovitý útvar z pletiva, je vytvořený podle rotující siluety Pražského hradu.

Do oblasti pohyblivého obrazu zabrousil videem Je to jenom film, kdy překreslil tři upoutávky na klasické horory na fólii a doplnil je původním zvukem. Téma náhody je zvýrazněné v instalaci Remix, v níž si autor pohrává s myšlenkou existence zvláštního inteligentního vědomí v mediálních sděleních. Jejich dešifrování probíhá pomocí výběru a označování sledu slov či písmen z kopií z knih, fotografiích filmových titulků či z nápisu na sekačce, tvořící dohromady “existenciální” poselství.

Lenka Dolanová

umělciMatěj Smetana
místo_Neurčené město
tagy
účinkujícíMatěj Smetana, Jiří Ptáček
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJiří Ptáček
kategorieProfily
publikováno30. 12. 2013
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Matěj Smetana
Filip Nádvorník i Petr Švolba jsou oba umělci i řemeslníky zároveň. Důraz na schopnost vytvářet rukama něco funkčního je v přímém kontrastu se schopností vytvářet rukama také věci, které zdaleka tak utilitárně užitečné nejsou. Jako obrazy nebo sochy.
Exhibice se stává environmentem samotné hmoty nejenom prostoru, ale i jednotlivých předmětů, které zahlédneme při jejich odpočívání. Obě autorky se ve svém rukopisu plně doplňují. Ani jedna není dominantní, ani jedna se neztrácí. Zájem přichází o věci obyčejné, nepodstatné, až materiálně se propojující. Materiál je zde důležitý. Vytváří totiž hlavní podstatu celého obsahu výstavy.
Výstava upozorňuje na umělecké zpracovaní rámů, soklů nebo i vitrín. Právě nyní můžeme hovořit o určité romantizující renesanci používání výrazných principů napomáhajících autorovi vtáhnout diváka do světa uvnitř rámu podobně jako magické portály teleportující do jiné dimenze. Pro některé umělce proces tvorby nekončí blindrámem, sochou umístěnou na univerzální sokl a objektem uzavřeným do sterilní unifikované vitríny jako pod skleněný zvon.