Reportáže

Židle, stojan a model v bílé košili

Zbyněk Sedlecký (nar. 1976 v Ostravě) patří do silné malířské generace nastupující na českou uměleckou scénu na přelomu tisíciletí. Absolvoval brněnskou FaVU (prof. Jiří Načeradský) a pražskou AVU (prof. Jiří Sopko). V roce 2000 studijně pobýval na Staatliche Akademie der bildenden Künste ve Stuttgartu a v roce 2003 na Koninklijke Academie voor Shone Kunsten v Antverpách. Do kontextu současného umění zařadily Sedleckého například projekty Artnow.cz (2003, Praha), Resetting. Jiné cesty k Věcnosti (2007-08, Praha), účast v dlouhodobé expozici Po sametu (2009-13, Praha), na Liverpool biennal (2010) či projektu Ein Tanz (2011, Salzburg). Naposledy vystavoval v bratislavské Galerii Krokus (2014). Autor ve svém malířském díle reflektuje posuny vizuality a vizuálního sdělování v době modelované techno-imaginací. Výzkumu, který ovlivňuje samotný malířský proces, podrobuje především lidskou paměť ve vazbě na různá prostředí (exteriér města, pomníky, tranzitní zóny, veřejná prostranství, architektura, interiéry apod.).

Pro Galerii Vyšehrad připravuje Sedlecký prezentaci obrazového souboru reflektujícího výukové prostředí vysoké umělecké školy, kde sám působí jako pedagog. Odtud také název výstavy Židle, stojan a model v bílé košili. Proces školení ve figurální kresbě je tu „dekonstruován“ z komponentů školního vybavení, které ubírají prostor, z figur (studenti, modelové) a světelných prvků, jež svými skladebnými proměnami odkazují na fyzický čas ubíhající za okny školy. Jako by se tu rušila iluze oddělující útočiště školy od zbytku světa.

umělciZbyněk Sedlecký
kurátorPetr Vaňous
místogalerie Vyšehrad
tagy
účinkujícíZbyněk Sedlecký
kameraRadim Labuda
zvukRadim Labuda
střihRadim Labuda
interviewRadim Labuda
překladZuzana Frantíková
kategorieReportáže
publikováno27. 11. 2015
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Židle, stojan a model v bílé košili
Přednáška se zaměřuje na neživou přírodu nejen na povrchu Země. V jakých časových a prostorových měřítkách geologie uvažuje a jak je možné vidět geologii v nových souvislostech a vztazích k našim dennodenním potřebám a návykům?
Hranice mezi folk horrorem a městskými mýty je v dnešní společenské náladě tenká a křivolaká jako staropražské uličky. V nejčerstvější historické paměti máme jejich opětovné zakouzlení úbytkem turistů a jejich znovuzabydlení osamělými postavami zbloudilých nočních chodců a lidí vyloučených ze společnosti. O slovo se hlásí odvěká představa umění jako zrcadla, které nám dovoluje nahlédnout žitou realitu v novém úhlu pohledu, případně může pokřivená skleněná plocha deformovat tvary a vytvářet iluze.
Pokud vytvářím nějaký soubor, většinou pak hledám a umocňuji nějakou vlastní emoci či zkušenost v prostředí kolem sebe. Většina snímků je předem vysledovaná nebo částečně inscenovaná.
Jestrdej (1983), němý černobílý film na pomezí videoperformance o malých mystériích všedního dne s prvky klasického filmového gagu, následně doprovodil komentářem, v němž reflektuje svou tehdejší pozici „olomouckého performera”. Vznikla tak práce Yesterday (1983–2008), kterou začíná pravidelná rubrika videí z videoarchivu VVP AVU.