Ztracená perspektiva

Veronika Vlková i Jan Šrámek jsou nedávní absolventi brněnské FaVU. Oba se zabývají ilustrací, instalací a VJingem, oba také vystupují v rámci hudební formace TEVE. Zatímco Šrámkův technický a geometrický svět počítačové grafiky a animace je jak dělaný pro příběhy z města, poetické a křehké akvarely Vlkové jsou šité na míru historkám z lesa a kapradí. Jde o zdánlivě rozdílné světy, které ale mají v práci obou autorů (pro tentokrát) jedno společné – tušený začátek apokalypsy…

související s
Ztracená perspektiva

KRÁTKÝ FILM (doplněná verze)

Když v roce 1990 podal Jan Knoflíček, bývalý ekonomický náměstek Ústředního ředitelství Československého filmu, návrh na transformaci podniku na akciovou společnost, byl jeho projekt schválen, ačkoliv vykazoval fatální nedostatky ‒ neobsahoval soupis majetku ani způsob nakládání s výrobními právy.
Akciová společnost Krátký film se v nových tržních podmínkách nedokázala prosadit. Koncem 90. let přesáhly její dluhy 400 milionů korun a filmovou výrobu se už nepodařilo oživit.

Krátký film

Když v roce 1990 podal Jan Knoflíček, bývalý ekonomický náměstek Ústředního ředitelství Československého filmu, návrh na transformaci podniku na akciovou společnost, byl jeho projekt schválen, ačkoliv vykazoval fatální nedostatky ‒ neobsahoval soupis majetku ani způsob nakládání s výrobními právy.
Akciová společnost Krátký film se v nových tržních podmínkách nedokázala prosadit. Koncem 90. let přesáhly její dluhy 400 milionů korun a filmovou výrobu se už nepodařilo oživit.

Jitka Svobodová

Zájem o zachycení všedních, až banálních předmětů krajně minimální formou zůstal Jitce Svobodové doposud. Vždy se jedná o kresby s velmi tlumenou, až monochromní barevností.

Tamagoči

Struktura videa Tamagotchi je založena na střídání jednoduchých animací a textů. Animace připomínají první videohry nebo jednoduché počítačové hry. Pro texty je použit font Chicago, spjatý s počítači Apple, kde byl v letech 1984 až 1997 používán pro interface operačního systému. Oproti hlavnímu proudu české videotvorby poloviny 90. let, jež je většinou postaven na performativních prvcích nebo výtvarném ozvláštnění videoobrazu, je Mašínův přístup radikálně odlišný nejen esteticky, ale i koncepčně.