Zbyněk Baladrán has connected two fragments of Czech movies by a simple editing. One, Kristián, is from the period of nacist occupation and the other one (Pérák a SS) from the time just after the end of war. Oba filmy mají pro české publikum hodnotu mýtu (jako filmové umění). Filmy z doby okupace jsou více spojovány s dobovou sentimentalitou než s válečným kontextem; naopak Trnkův poválečný film je přímou reakcí na ukončenou válku, v níž byl nepřítel poražen. Oba filmy reprezentují jistý čitelný, a přesto složitý kontext. Jejich zasazení do nového rámce pouhým střihem vytváří modelový vzorec pro analogický postup při práci s jinými informacemi.
