Profily

Kontinuity Juliuse Reichela

“Chápeš, jsi prostě digitální stopař a tohle je kobercovej nálet.” Julius Reichel (1981) se charakterizuje jako stopař, který se s maniakální energií snaží bořit zažité postupy a strategie. Jeho obrazy jsou nikdy nekončícím záznamem digitálního balastu. Je to snaha o fyzické zahuštění a ohyb média, se kterým pracuje. Odráží tak informační bahno plné lajků, followerů a zpráv, které se na nás lepí ze všech stran. Reichel však nekritizuje, digitální džungle je mu naopak nekonečnou inspirací. Libuje si v zahlcenosti a v téměř nestravitelných dávkách nás zásobuje novými a novými podněty. Jeho díla tak vznikají se stejnou rychlostí a v dechberoucím množství, jako na nás útočí nové fotky na Instagramu. Reichelův vzorník/vrstva je tak nekonečně rostoucí hmotou, kde na krátký okamžik vidíme vždy jen aktuální přístup, který je však ihned překryt dalším/novějším/aktuálnějším/rychlejším.

Julius Reichel v roce 2017 absolvoval ateliér intermediální konfrontace u Jiřího Davida na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Na české umělecké scéně vystavuje (formou silného kobercového náletu) jak samostatně, tak v rámci seskupení Black Hole Generation, jehož součástí jsou např. malíři David Krňanský, Martin (Maťko) Lukáč nebo Namor Ynrobyv (Roman Výborný). V roce 2016 BHG představila v rámci výstavy v galerii Nevan Contempo svůj umělecký manifest s názvem „BHG Pure Hate“, který pokračoval o rok později verzí 2.0 a sérií výstav Krysí díra.

“A spim jenom v zimě.” “Bitcoin je za osmnáct a půl táců kámo.” “Aby tě ten systém držel za koule co nejvíc.”

Ján Gajdušek

umělciJulius Reichel
místoČeská republika
tagy
režieJakub Jurásek
účinkujícíJulius Reichel
kameraJakub Jurásek
zvukJakub Jurásek
střihJakub Jurásek
interviewJakub Jurásek
překladZuzana Rousová
kategorieProfily
publikováno22. 1. 2018
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Kontinuity Juliuse Reichela
Album neboli conclusio, které Viktor Pivovarov představuje na videu je nesmírně zábavné. Vidíme na něm zvířata, která se z ničeho nic objeví, aby se podívala na Lenina, dočteme se o Leninovi jak po nocích vyje, uvidíme Lenina bez penisu a dozvíme se, že tento strašný vrah miliónů lidí zemřel s dětskou knihou v ruce. To, čemu se smějeme, z toho už nemáme strach.
Snímek vytvořil Jiří David ze zcela soukromých důvodů, jako dar otci – autorovi použitých filmových snímků – které ho měly potěšit v nevyléčitelné nemoci: „Film vznikl zcela neplánovaně, kdy jsem si vzal od táty jeho 8mm filmy a přetáčel je na VHS v polních podmínkách našeho bytu. Tedy promítačkou na plátno, a to jsem snímal VHS kamerou.“