Reportáže

Tříbení

Monika Immrová je jednou z nejvýraznějších sochařských osobností své generace. Jako rodačka z Loun dostala do vínku silnou afinitu k abstraktnímu tvaru. Jako člověk blízký přírodě se však na druhou stranu neubrání ani průnikům geometrie s organickým tvarem. Tato bipolární identita jejích betonových objektů a reliéfů nese v sobě něco z estetiky vybavení meziplanetárních plavidel a historických industrií zároveň. Beton povýšila na sochařský materiál par excelence. Pracuje s ním stejně často jako s dalším netradičním materiálem – kartonem. Tyto svého druhu čistě technické komodity jsou jí oporou při hledání oproštěného a striktně formulovaného prostorového konceptu. Její doménou byla a je socha, ale v posledních letech intenzivně pracuje také v grafice a získala za ni ocenění Grafika roku.

umělciMonika Immrová
kurátorIva Mladičová
místoGHMP - Colloredo Mansfeld
tagy
účinkujícíMonika Immrová
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
kategorieReportáže
publikováno2. 12. 2020
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Tříbení
V roce 1966 reagovala brněnská umělkyně Marie Filippovová na román Ti, kteří raději kopřivy klasika japonské literatury Džuničiró Tanizakiho. Zajímala se v tuto dobu intenzivně o japonskou kaligrafii a východní kulturu. Je tedy přirozené, že když roku 1965 vyšel tento román v překladu Vlasty Hilské, sáhla po něm i ona.