Reportáže

Intermezzo

Rokem 2021 GAMPA uzavřela tříletý cyklus, jenž prostřednictvím výstav a dalších projektů nahlížel možné výklady pojmů resilience (2019), relativita (2020) a revoluce (2021). Mottem pro rok 2022 se nám stal pojem intermezzo.

Volně můžeme pojem intermezzo chápat jako plánovanou aktivitu nebo pauzu úmyslně „vloženou“ do života nebo tvorby a spojenou například s potřebou odpočinku, s nezbytností transformace, obratu a úniku ze zaběhlých kolejí, každodennosti, s překonáním pocitu nenaplněnosti, s chutí pomáhat, posunout se v životě nebo se zapojit do něčeho nového. Jedná se o formu, která je součástí většího celku, avšak může fungovat i sama o sobě. V rámci širšího celku se intermezzo často vztahuje k minulému – již proběhlému a zažitému, ale předjímá i budoucí principy práce.

Rokem 2022 GAMPA uzavírá své působení v barokních prostorách bývalé sýpky na tzv. pardubickém Příhrádku. Další etapa fungování bude spjata s novými prostorami v novostavbě v areálu Automatických mlýnů, jejíž dokončení je plánováno na přelom roku 2022/2023. Rok 2022 proto programově pojímáme jako vědomou spojnici, prostor a čas pro revizi.

umělciLukáš Gavlovský, Denisa Langrová, Pavel Novotný, Habima Fuchs, Andreas Gajdošík, Allan Affichard, Marika Smreková, Jana Shostak, Nikola Brabcová, Michal Salwiński, Martin Zet, Cristina Maldonado, Hana Kokšalová, Adam Vačkář, Lucie Králíková, Skupina Pyl, Final_Final, van den Putten Janneke
kurátorMartina Johnová, Lukáš Jiřička, Šárka Zahálková, Matyáš Dlab, Jakub Adamec, Lucie Váchová
místoGAMPA
tagy
účinkujícíMartina Johnová, Lukáš Jiřička, Lucie Králíková, Matyáš Dlab, Jakub Adamec, Lucie Váchová
kategorieReportáže
publikováno22. 4. 2022
délka0:08:55
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Intermezzo
Tereza Stejskalová se řadí mezi nejvýraznější feministické a kritické hlasy na české umělecké scéně. V současné době působí jako kurátorka v iniciativě tranzit.cz a dlouhodobě se věnuje výtvarné kritice.
Jako kurátorka Stejskalová často pracuje skrze postkoloniální a feministické prizma a její kurátorská praxe je zpravidla výstupem dlouhodobého výzkumu.
Instalace je něčím mezi hrou, uměleckým výstupem a terapeutickou zkušeností. Lze ji nezúčastněně projít, v klidu si v ní odpočinout a zkrátka si ji užít, nebo se na moment ztotožnit s jedním z aktérů lesního požáru, který se snaží najít východisko z naprosto neznámé krizové situace. Cílem této hry ale není zvítězit nad ostatními hráči-jenom společnými silami je totiž možné znovu vybudovat říši, která právě zanikla.