Tereza Stejskalová

Tereza Stejskalová se řadí mezi nejvýraznější feministické a kritické hlasy na české umělecké scéně. V současné době působí jako kurátorka v iniciativě tranzit.cz a dlouhodobě se věnuje výtvarné kritice.

Mezi roky 2012-2015 působila jako výtvarná redaktorka kulturního čtrnáctideníku A2 a online platformy A2larm. Její články se objevily v řadě dalších časopisů, jako je například Artalk.cz či Political Critique. Kromě umění, často však ve spojení s ním, se také zaměřuje na politická a společenská témata. Když v roce 2014 obdržela Cenu Věry Jirousové pro etablované kritiky, porota ocenila právě její zacílení nejen na umění jako takové, ale také na problémy v uměleckém či kulturním provozu obecně.

Jedním z témat, kterým se Stejskalová zabývala, byla otázka mezd v uměleckých institucích. V listopadu roku 2011 spolu s Jiřím Ptáčkem a Pavlem Stercem publikovala v A2 článek Nulová mzda, ve kterém autoři formulovali rozhořčení ohledně nespravedlivého rozdělování prostředků v uměleckém provozu. Konkrétně kritizovali fakt, že umělci a nezávislí kurátoři vystavující v uměleckých institucích nejsou, na rozdíl od ostatních pracovníků, finančně ohodnoceni – tedy že dostávají nulovou mzdu. V reakci na tento článek vznikla Výzva proti nulové mzdě, s více než 150 podpisy adresovaná kulturním příspěvkovým organizacím, jichž se problém s vyplácením mezd týkal. Stejskalová tak byla jednou z iniciátorů diskuze ohledně tématu, jež do té doby bylo na místní umělecké scéně tabu. V návaznosti na tuto výzvu a další aktivistické počiny, jako protest proti privatizaci Výstavní síně Mánes, byla Stejskalová v roce 2013 jednou ze zakládajících členek Spolku Skutek. Tento spolek se mimo jiné snaží dosáhnout právě toho, aby umělecká praxe začala být vnímána jako plnohodnotná práce s odpovídajícím finančním ohodnocením.

Jako kurátorka Stejskalová často pracuje skrze postkoloniální a feministické prizma. Její kurátorská praxe je zpravidla výstupem dlouhodobého výzkumu, jako například projekt Filmaři všech zemí, spojte se! (2016). Ten prezentuje zapomenuté filmy filmařů ze zemí „třetího světa“, kteří na přelomu 50. a 60. let studovali na pražské FAMU. Jejich studentské pobyty v Československu byly součástí rozsáhlé humanitární pomoci tehdejšího Československa africkým a asijským zemím. Na toto téma se Stejskalová zaměřila i ve výstavním projektu Biafra ducha. Studenti z třetího světa v Československu (2017), který zpracovala spolu se Zbyňkem Baladránem. Biafra ducha, jež se zabývala kulturní výměnou mezi těmito zeměmi a Československem, byla vystavena v několika světových metropolích, než dorazila i do Veletržního paláce v Praze. Po spolupráci s Národní galerií na této výstavě publikovala na Artalk.cz komentář Jak jsem spolupracovala s Národní galerií (2017). V něm ostře kritizovala pracovní podmínky, a spustila tak diskuzi o fungování jedné z hlavních českých uměleckých institucí.

V tranzit.cz, kde působí od roku 2015 jako kurátorka, Stejskalová uspořádala v roce 2017 sérii přednášek a seminářů, zabývajících se otázkou, může-li být instituce feministická. Z těchto seminářů tak vznikl kolektivně vypracovaný Kodex feministické (umělecké) instituce, jež definuje hlavní principy, kterými by se měly instituce řídit, chtějí-li být postavené na spravedlivých a etických základech.

Natálie Drtinová

související s
Tereza Stejskalová

0:52:52

Architektura soužití: VinziRast-mittendrin

Třetí díl z cyklu Architektura soužití zodpovídá řadu otázek ze života zdánlivě nesourodé skupiny spolubydlících. Potkali se v zimě roku 2009 při studentských nepokojích, kdy prostory obsazené univerzitní budovy poskytly útočiště jak protestujícím studentům, tak lidem bez domova. Nutný dialog a vyjednávání, které mezi nocležníky a demonstranty vykrystalizovaly, vedly k jednoduchému objevu: Lidé bez domova a studenti mohou na svých cílech pracovat spolu.

Chalupecký ve světě

Jaký je smysl umění? Mění se tento smysl, překračujeme-li hranice států a politických systémů? A co se stane, jestliže umění překročí hranice svých vlastních definic?
Na tyto i další otázky se pokusilo hledat odpovědi mezinárodní on-line sympozium s názvem Chalupecký ve světě, které zorganizovala Společnost Jindřicha Chalupeckého.

Architektura soužití

Cyklus se zaměřuje na středoevropské příklady tzv. dobré praxe, kde se místní komunity pokoušejí vytvořit, povětšinou svépomocí, funkční společenské i materiální zázemí pro důstojný život. Klíčem k vybraným lokalitám je významná role architektů či umělců, kteří v projektech působí jako jedni z hlavních hybatelů změn. Záměrem je zprostředkovat nový pohled na sociální udržitelnost ve městě.

De-platformizace, etika a alternativy sociálních médií

Jaké jsou proveditelné strategie a etické přístupy proti totalitě platforem a korporátně vlastněných sociálních médií, které umožnují vznikání alternativních způsobů našeho společenského života?
Známe a opakovaně analyzujeme mnoho problémů s komerčními sociálními médii a digitální pracovní silou, ale málo pozornosti je věnováno snahám o vytváření alternativ, jako jsou komunitně provozovaná sociální média a další formy de-platformizace.

Umění antropocénu

Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.
01:27:38