Reportáže

V roce 1994 uspořádali ve starobylém Domě U Kamenného zvonu první ročník Bienále – de facto nejstaršího porevolučního bienále mladého umění v Praze, které bylo věnováno především české scéně. Kromě bienále v rámci systematického průzkumu aktuálních trendů ve vývoji mladého a současného umění GHMP realizovala také řadu projektů v experimentálním prostoru 2. patra Staroměstské radnice, kde byli prezentováni především mladí umělci. Stalo se již určitou nepsanou tradicí, že mnozí z umělců, kteří zde vystavovali na samém počátku své umělecké dráhy, dosáhli výrazných úspěchů na domácí i zahraniční umělecké scéně. (Cenu Jindřicha Chalupeckého získali Kateřina Vincourová, Jiří Černický, Jiří Příhoda a Michal Pěchouček a na benátském bienále v roce 1999 nás reprezentovala Veronika Bromová.) K aktivitám, kterými se GHMP snažila podpořit současné české umění, patřila také dlouhodobá expozice umělců generace devadesátých let, která byla instalována v Domě U Zlatého prstenu na Ungeltu v roce 1998 a svou inspiraci zde našla řada kurátorů mezinárodních přehlídek (kupříkladu také kurátorka slavné mezinárodní výstavy After the Wall).

Připravovaná výstava Heroin Crystal se místem konání symbolicky „vrací na místo činu“, tj. do Domu U Kamenného zvonu, na první ročník Bienále mladých, který jakoby odstartoval období přibližně deseti následujících let intenzivní interakce mezi GHMP a umělci generace devadesátých let. Jedná se o projekt, který je více či méně vázán na GHMP jako instituci. Nemá ambici na úplnost a nejde ani o celkový přehled postihující dění těchto let.

Název výstavy Heroin Crystal byl inspirován stejnojmennou instalací a fotografií Jiřího Černického z roku 1995, která stejně jako naprostá většina všech vystavených prací pochází ze sbírek Galerie hlavního města Prahy.

Výstava představí vedle známých, dnes již ikonických děl také projekty méně známé, které mohou přispět k ucelenějšímu obrazu o uměleckém směřování tehdejší doby. Jejich prostřednictvím chceme návštěvníkům sdělnou formou přiblížit témata, jež tehdy stála v popředí zájmu umělců: ženská problematika a autostylizace (Milena Dopitová), reflexe mediální reality (Štěpánka Šimlová), performance (Jiří Černický, Krištof Kintera, Kamera Skura), fenomén lidského těla (Veronika Bromová, Pavel Humhal, Markéta Othová, Michaela Thelenová), sci-fi (Federico Díaz, Petr Svárovský) a akcentace reálné i virtuální přírody a městské krajiny (Lukáš Jasanský – Martin Polák) i arteficiálního prostoru (Jiří Příhoda).

Komentáře vypnuty.