Csilla Poláková pri spracovaní témy vychádza z internetových blogov s témou anorexie a bulímie. Tvoria ich mladé dievčatá, ktoré však nesledujú prevenciu či liečbu, ale naopak vzájomnú podporu v chudnutí a dosahovaní nereálneho – skresleného ideálu. Viliam Slaminka využíva práve tento skreslený pohľad na zobrazenie ženy. Jeho obrazy casto prechazeji hravou formou az do drobnych objektu. Vzdy vsak dodrzuje klasicke malirske pravidlo: vse je malovane na platno napnute na ramu. Z vystavy je vsak citit mlady vek umelcu a jejich nevyzralost.

umělciCsilla Poláková, Viliam Slaminka
kurátorMária Čorejová
místoFru Fru Gallery
tagy
účinkujícíCsilla Poláková, Viliam Slaminka
kameraIvan Svoboda
zvukIvan Svoboda
střihIvan Svoboda
interviewIvan Svoboda
překladEva Maršíková
publikováno19. 9. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
NA MIERU
Dočasná autonomní zóna. Lol. Ale i tak… Napodobením gest objektů a věcí, které již v prostoru galerie jsou, zpomalením, zastavením, ustrnutím, usednutím, spočinutím, těmito úkony se můžeme vyndat z trajektorií, na kterých jsme se ráno ocitli, na chvíli se zbavit toho, čím jsme se již stali, abychom se mohli ztratit v přemýšlení o tom, čím bychom mohli být.
Jak konkrétně probíhá výběr a hodnocení umělkyň a umělců v rámci uměleckých ocenění a popřípadě také hodnocení a oceňování na půdě vysokých uměleckých škol, v rámci výstavních a dalších projektů? Jakou má tento výběr a hodnocení relevanci či „objektivitu“? To jsou dlouhodobě diskutované otázky, které zaznívají snad ještě intenzivněji v posledních letech, kdy se v Česku i v zahraničí dynamicky proměňuje klima okolo tradičních modelů udílení uměleckých cen a obecně se stále častěji diskutují otázky forem a etiky spolupráce, péče, podpory, udržitelnosti ad.