Reportáže 1245 výsledků

Reportáže

Dron dezertér, hlavní aktér A. W. O. L., výstavy autora Mikuláše Zimuly v Postpost gallery, představuje alegorii ambivalence ke slepé poslušnosti rozkazům a individuální odpovědnosti k hodnocení válečných zločinů.
Výstava zkoumá dynamiku vyhoření, odcizení a reprezentace v kontextu pozdního kapitalismu a zaměřuje se na formování subjektu v prostředí, kde autenticita není pevně danou esencí, ale neustále vyjednávaným konstruktem. Identita se v tomto kontextu mění v transakční komoditu, kde se hranice mezi sebeprezentací a přizpůsobením pozvolna rozpouštějí. 
"Slibuji" je umělecký projekt koncipovaný Sráčem Samem. Výstavu pořádá iniciativa tranzit.cz ve spolupráci s galerií SVĚTOVA 1. Instalace polštářů, betonových bloků a talířů s texty ukazuje umění jako příběh, který se soustředí na obyčejné věci a každodenní vztahy. 
Práce Jana Bražiny vychází ze sochařské tvorby a jeho často využívaným materiálem je textilie, která pro něj symbolizuje domácí klid a zázemí. 
Sedlákova práce je úzce propojena s jeho osobní zkušeností poutníka a hikera – jeho život se v posledních letech odehrává převážně na stezce, a právě malba se pro něj stává prostředkem, jak se k těmto zážitkům opakovaně vracet.
Počátek jara, kdy se příroda probouzí a vzduchem se nese omamná vůně květin, je i časem nových nadějí a inspirace. Rozkvétající tulipány, narcisy, hyacinty a klívie probouzejí smysly a ve spojení se současným výtvarným uměním vytvářejí jedinečný zážitek – to je výstava
V roce 1966 reagovala brněnská umělkyně Marie Filippovová na román Ti, kteří raději kopřivy klasika japonské literatury Džuničiró Tanizakiho. Zajímala se v tuto dobu intenzivně o japonskou kaligrafii a východní kulturu. Je tedy přirozené, že když roku 1965 vyšel tento román v překladu Vlasty Hilské, sáhla po něm i ona.
Výstavní dvojice v prostoru Artivist Lab se věnuje tématu nucené migrace a zkušenostem z válkou rozvrácené Ukrajiny. Ukrajinští a čeští studující na pražské AVU a UMPRUM připravili společně dva výstavní projekty, čímž se snaží přispět k dialogu o válce, exilu a roli umění v období krize. Výstava rovněž ukazuje, jak důležitou roli mohou hrát instituce v podpoře umělců a umělkyň v krizových situacích, jako je exil.
Autorka reflektuje společensky konstruované kategorie zdraví a nemoci prostřednictvím fragmentární reprezentace a nevyřčenosti, skrze otisky vlastní paměti a historie, k nimž ovšem přistupuje s odstupem – jako k archivu, který uspořádává metodou selekce, variace či práce v sériích. Intimní tak prochází odosobněním a zviditelňuje mechanismy kontroly.
6 heart icon 8 9 ...104