Ještě i v houstnoucí a zevšeobecňující se preapokalyptické atmosféře naší současnosti se hebkost asfaltových běhounů a míra jejich vlády nad krajinou považuje za známku rozvoje. Rozestavěný úsek D11 přes Trutnovsko a Žacléřský výběžek, který navleče kousek východočeského pohraničí, zapomenutou závorku mezi KRNAPem a CHKO Broumovsko, do iluzorního růžence spojujícího Paříž a Moskvu, není o nic kontroverznější než další z osmi nyní rozestavěných dálničních tahů v Česku. Předkládané rekviem za krajinu budiž čteno ad exemplum.
Dálnice a jejich zázemí jsou ve své optimalizované funkčnosti dokonalými nemísty, jak je definuje Marc Augé: překážející místní specifičnost, zdržující svébytnost překryjí uklidňující zaměnitelností, do krajiny zdánlivě ještě dýchající vyryjí nesmazatelný zvukový a vizuální šrám svrchovaným drápem supermodernity. A lidští sluhové zboží, trpící ve svých kabinách bolestmi zad, cukrovkou a depresí, stresovaní termíny dodání a předpisy, se pohybují mezi souřadnicemi podle pokynů dispečinku, a přitom jako by zůstávali na místě – Evropa se slévá do předvídatelné stejnosti. Koberce se rolují, svatému zboží nestojí nic v cestě. Konzumerismus akceleruje ad libitum. Ad infinitum. Ad finitum.
Sára Vybíralová a Michal Kindernay