Zase léto. Letos po chladném a deštivém jaru. V našich geografických podmínkách je jaro vlastně čekáním na léto. Jeho pomíjivost je ale taková, že na sklonku jednoho dokonalého letního odpoledne začínáme želet jeho krátkosti. Tento ordinérní, leč skličující existenciální moment se v lepším případě přelije do pocitu nutného smíření se s provizorností vlastního života na zemi.
A je zde navíc hojivá představa příštího perfektního léta. Snad nebo určitě. Druhá výstava z čtyřdílného cyklu Seasons sleduje současnou náladu jako kontrast globálního a lokálního, přírodního a společenského. Naznačuje změny v interakci přírodního a lidského živlu, jejich provázanost. V kontextu klimatické změny se rozvrh čtyř výstav parafrázující čtyři roční období od začátku jevil jako aktuální výzva tradiční žánrovosti v různých odvětvích umění.
Přírodní lyrika je relevantním žánrem i dnes, ale náš meditativní pohled do krajiny, směrem k oblakům či do vodních hlubin – na rozdíl od pohledu našich předků – zakaluje vědomí klimatické krize, za kterou cítíme odpovědnost. Kritická reflexe lidského vsunutí se do přírodních procesů, potravinových řetězců či genetické původnosti jiných druhů je předmětem společného zájmu vědy, humanitních oborů i politické angažovanosti. Také výstava Another Summer překračuje klasické stereotypy nálad přírodních i společenských výjevů, které symbolicky reagovaly na cykly, živly i počasí.
Milujeme léto, ale děsí nás vyschlé řeky a vyhořelé lesy. Postkoloniální myšlení a ekologie nás nutí se zpytovat při cestách do exotických krajin ve vzdáleném klimatickém a geopolitickém kontextu. Toužíme po moři, nedokážeme se ale vyrovnat s utonulými vraky v době klimatického uprchlictví. A kde budou ledovce – co střeží jejich tenčící se ledová krusta? Naši bezpečnost? Rozluští člověk v posledním metru ledu evoluci svého druhu i svůj zánik současně?