Cena Oskára Čepana 2012: Oto Hudec

umělci Oto Hudec
místo Slovensko
tagy Anglické titulky ekologie migrace
ůčinkující Oto Hudec
kamera Maja Štefančíková, Jana Kapelová
zvuk Maja Štefančíková, Jana Kapelová
střih Jana Kapelová
interview Jana Kapelová, Maja Štefančíková
překlad Zuzana Frantíková
kategorie Profily
publikováno 22. 8. 2012
jazyk Česky / English
embed link icon

Oto Hudec (1981) sleduje hranicu medzi umením – reprezentáciou krásy a remeselnej zručnosti – a aktívnym politickým životom. Jeho tvorba kladie viac otázok, ako núka odpovedí; jej zámerom nie je motivovať za každú cenu k činu, ale k zamysleniu sa. V mnohých prípadoch skúma témy, ktoré čerpá z iných kontinentov a komunít so svojskými zvykmi, odlišným jazykom a politickou štruktúrou. Aktívne sa tiež venuje práci s ľudskou pamäťou, dokumentujúc osobnejším prístupom život konkrétnej osoby a jej vzťah k minulosti.

 

 

související s
Cena Oskára Čepana 2012: Oto Hudec

0:32:33

Veronika Bromová

Veronika Bromová bývá dávána do souvislosti s proměnou vidění ženské identity v umění 90. let střední a východní Evropy. Dotýká se jí sexualizovaná pozice žen ve společnosti. V ritualizovaných performancích posledních let akcentuje naopak archetypální léčivou sílu ženství, plodnost, vztahovost a kolektivnost. Tyto živé výstupy jsou ve své univerzálnosti v kontrastu k jejím starším „selfperformancím“ zaznamenaným fotografií.
0:52:52

Architektura soužití: VinziRast-mittendrin

Potkali se v zimě roku 2009 při studentských nepokojích, kdy prostory obsazené univerzitní budovy poskytly útočiště jak protestujícím studentům, tak lidem bez domova. Nutný dialog a vyjednávání, které mezi nocležníky a demonstranty vykrystalizovaly, vedly k jednoduchému objevu: Lidé bez domova a studenti mohou na svých cílech pracovat spolu.

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.

Na pomezí samoty

Co o Zemi víme a často dosud nevíme? Může ji někdo vlastnit? Je reálné, abychom Zemi proměnili v „krajinu bez hranic“ v „permanentní pomezí“? Jak v lidských, spíš než statistických systémech zachytit, porozumět, vyjádřit viditelné i nezřetelné symptomy proměn, kterými krajina prochází, včetně těch místních i těch globálních?

Všechny kameny jsou na svých místech

Chtěli bychom nastínit podmínky pro novou citlivost a redefinovat si naše potřeby či budoucí jednání, nestojící pouze na logice nekonečné výroby a spotřeby, vyčerpávající křehké ekosystémy. V neposlední řadě se skrze toto společné přeskládání základních i drobných kamenů snažíme aktivně integrovat nerůstové strategie do našich životů.