Reportáže

CHTĚL BYCH VSTUPOVAT DO BÁSNĚ JAKO DO SUPERMARKETU

Básníci bývají ješitní jedinci. Sedí na svých sbírkách jako na vyhřátých vejcích. S přehnanou péčí kolébají slova ve sbírkách a prošišlávají se k něčemu, co nazývají poezií.

Mám strach vydat další sbírku básní. Zbaběle utíkám do galerií. Vymýšlím, co se dá i nedá, v hlavě rozhoupávám křišťálový lustr. Radši jezdím autem, sedím na dvoře, pořádám festivaly, poflakuju se na rezidenčních pobytech s rodinou, usínám v telefonní budce, čtu chilskou poezii, smrdím v dodávce se sedmičlennou kapelou, nebo chodím do krámu pro sušenky. Jednou mě napadlo, že bych mohl sníst vlastní sbírku. Líbilo se mi to naivní gesto okoralé pohrdáním vůči vlastnímu výtvoru, které ho zároveň syrovou rituálností zvýznamňovalo. Myslel jsem na to tři roky. A pak jsem si s tím začal hrát a došlo mi, že bych sbírku neměl sníst celou, ale spíše ji pomalu okusovat v touze se dobrat jejího fragmentárního jádra. Vstoupil jsem do básně jako do supermarketu. Umělec v hladovění byl přistižen, jak si kupuje vanilkovou zmrzlinu. Poetický návod k požití byl už formalitou. Myšlenka osedlala slovo. Libor Staněk II.

Libor Staněk II. (*1990) získal doktorát v oboru Novější dějiny české literatury na FF JCU. Předmětem jeho odborného zájmu je především současná česká poezie. Na toto téma přispívá svými esejemi, kritikami a recenzemi do řady literárních periodik. V roce 2019 vydal svůj básnický debut Drolení v nakladatelství Dobrý důvod. V roce 2023 mu vyšla konceptuální sbírka Světelné básně, kterátematizovala důvěrný prostor jeho rodiště. Věnuje se rovněž intermediálním instalacím poetických textů a tvorbě videoartů, např. Text čtený větrem (Psí víno, 2022), Báseň, co nepadne daleko od stromu (Alšova Jihočeská galerie, 2024), ve kterých zkoumá možnosti a materialitu textu.

umělciLibor Staněk II.
kurátorTereza Tomanová
místoBasement Gallery
tagy
účinkujícíDavid Bartoš, Libor Staněk II.
kameraIvan Svoboda
zvukIvan Svoboda
střihIvan Svoboda
interviewIvan Svoboda
kategorieReportáže
publikováno22. 10. 2025
délka0:03:34
jazykČesky
embedlink icon
arrow down
související
CHTĚL BYCH VSTUPOVAT DO BÁSNĚ JAKO DO SUPERMARKETU
Daniela Ponomarevová ve svém projektu Plán DELTA buduje a následně dekonstruuje postapokalyptický příběh reagující na současný stav civilizace. Jádrem dystopického narativu je předpokládaný zánik Země, z níž se stal pouze jakýsi testovací objekt, přechodné místo pro lidstvo, které neodvratně čeká zničení obrovským asteroidem. Situaci fiktivní budoucnosti autorka otevírá pomocí série objektů instalovaných v imerzivním prostředí domnělé laboratoře a textově-obrazového dokumentu.
Ve svých vzpomínkách Zamilovaný agent (2001) Pivovarov píše, že Igor Cholin byl jediný z jeho přátel a známých, kdo vedl dobrý život a měl tím na mysli osamělý a důstojný život. Pro Cholina měla zásadní význam svoboda. Nebyl na ničem závislý, dokonce ani na poezii ne. Být básníkem podle něj znamenalo stát vně poezie. Nejdůležitější činností nebylo psát, ale pozorovat. Pouze tehdy mělo psaní určitý smysl.
Genrich Sapgir byl naopak bouřlivák. Nechtěl stát opodál, snažil se všemu přiblížit, toužil všechno sevřít v náručí. Viktor Pivovarov říká, že Sapgirův poetický postoj ke světu mu byl velmi blízký.
The Intermedia 3 studio opened an exhibition entitled Estimates of the Future at the POP-UP AVU gallery. During four staged readings (and their recordings), visitors are presented with short stories and reflections in which students and graduates attempt to describe, as best and as intimately as possible, the world in which they would like to live, or, conversely, present their own unique vision of the future.