Přednášky

Chto Delat?-What is to be Done?

Debata s umělci Dmitryjem Vilenským a Olgou Egorovou, členy kolektivu Co dělat. 

Součástí debaty je prezentace a rozmluva o nedávných aktivitách kolektivu Co dělat. Zároveň se oba aktéři zamýšlí nad politikou kolektivní práce, aktualizací levicové teorie a uměleckými metodami práce v post-komunistických podmínkách.

Co dělat, Chto Delat (What is to be done?)je kolektiv umělců, kritiků, filosofů a autorů, který byl založen v roce 2003 v Petrohradě a jehož cílem je sjednocení politické teorie, umění a aktivismu. Mezi jeho aktivity patří umělecké projekty, semináře, veřejné kampaně, které mohou mít podobu videofilmů, divadelních her, rádio programů, plakátů, nástěnných maleb. Kolektiv od svého založení publikuje rusko-anglické noviny Co dělat.

 

umělciDmitryi Vilensky, Olga Egorova
místotranzitdisplay
tagy
účinkujícíDmitryi Vilensky, Olga Egorova
kameraNora Bodnar
zvukNora Bodnar
střihNora Bodnar
interviewNora Bodnar
kategoriePřednášky
publikováno18. 12. 2013
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Chto Delat?-What is to be Done?
Chtěli bychom nastínit podmínky pro novou citlivost a redefinovat si naše potřeby či budoucí jednání, nestojící pouze na logice nekonečné výroby a spotřeby, vyčerpávající křehké ekosystémy. V neposlední řadě se skrze toto společné přeskládání základních i drobných kamenů snažíme aktivně integrovat nerůstové strategie do našich životů.
Na základě svého občanského práva odmítáme nadále vypovídat. Odmítáme se před vámi svlékat pomalu i z kůže a vysvětlovat, nebo snad dokonce ospravedlňovat svoje činy. Nenecháme si od vás vnutit myšlenku, že naší motivací k tomu, dělat cokoli z toho co děláme (konkrétně; vstupovat do veřejného prostoru určitým způsobem) je nějaké metafyzické dobro či bonum honestum. Stejně tak není naše činnost projevem vlastní dobré vůle, protože na dobrou vůli, obecné blaho a veřejný pořádek vám s veškerou pokorou kašlem.
Vlny tzv. barevných revolucí v bývalých sovětských republikách, jako např. v Gruzii („růžová revoluce“) nebo na Ukrajině („oranžová revoluce“), jsou povstání za spravedlivé a demokratické prezidentské volby. Duch barevných revolucí, který se vyznačuje neuspokojivým stavem volebních institucí a snahou tento stav vylepšit, je přítomen téměř ve všech postsovětských republikách.
Skupina se zaměřuje na veřejné a městské prostory ve smyslu otevřených výstavních příležitostí pro umělecké vyjádření. Jejich díla lze nejlépe interpretovat v kontextu městského života, veřejných prostorů a všudypřítomných, vládnoucích znaků, které reflektují samotnou otázku existence velkoměsta a odhalují „skryté“ jevy.