V NĚKTERÝCH MÍSTECH ANTROPOLOGICKÉHO MUZEA DOCHÁZÍ K POSUNU BODU SPOJENÍ

Autor k výstavě uvádí: „Název výstavy cituje větu, kterou jsem nedávno objevil v jedné z knih Carlose Castanedy. Řeč je o Antropolologickém muzeu v Mexico City, které jsem poprvé navštívil roku 2000. Setkání s předkolumbovským sochařstvím a prostorem muzea bylo pro mě nezvykle intenzivní a důležité.“

I když autor Mexiko poprvé navštívil před osmi lety, vystavené obrazy vznikly až v tomto roce. Michal Šiml vysvětluje: „Když jsem sochy z antropologického muzea fotografoval, zjistil jsem, že toto médium pro můj záměr není vhodné. S nejmodernější technikou (ale nakonec ani s evropskou vědou a jejími pokusy předkolumbovský svět vysvětlit) nedokážeme poselství soch pochopit. Muzejní popiska s názvem Rituální předmět nedokáže zprostředkovat nic. Rozhodl jsem se pro malbu, médium, které existovalo před fotografií. Malba je mým soukromým pokusem o četbu poselství soch. Poselství téměř jistě zůstane nerozluštěné, ale je možné, že dojde k určitému přenosu povahy estetické i kultovní.“ Galerie Karlin Studios se stane od 4. prosince na jeden měsíc malířskou parafrází Antropologického muzea v Mexico City. V pražském Karlíně uvidíme stovku maleb akrylem na plátně. Na obrazech jsou zpodobněny výhradně tváře s excitovanými výrazy. Malba je poměrně expresivní, barevná škála tlumená, víceméně monochromní. Malíř pracuje s corotovskými šeděmi, které vznikají smícháním dvou komplementárních barev. Malířský projev je intuitivní, poněkud akvarelový a, dalo by se říci, středoevropský.

Michal Šiml poprvé vystavoval roku 1989 v drážďanské galerii Gebr. Lehmann. Od roku 1998 se prezentoval pouze v rámci české skupiny Pode Bal. Ke své samostatné výstavě dodává: „Měl jsem pocit, že skupinová identita je pro mě až příliš komfortní. Stýskalo se mi po individuálním projevu a stresu, který mi samostatná prezentace přináší.“

umělciMichal Šiml
místoKarlin Studios
tagy
kameraIvan Svoboda
zvukIvan Svoboda
střihIvan Svoboda
interviewIvan Svoboda
publikováno22. 12. 2008
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
V NĚKTERÝCH MÍSTECH ANTROPOLOGICKÉHO MUZEA DOCHÁZÍ K POSUNU BODU SPOJENÍ
Filip recykluje dávno zapomenuté, modernou odvrhnuté a postmodernou na chvíli vybuzené, ornamenty, fragmenty ornamentů, někdy i znaků, z gotiky a baroka. Ctí jistou kontinuitu lidské a umělecké existence, a nebojí se k tomu ve své tvorbě přiznat. Akcent na drobný detail, který má ovšem zásadní obsahový význam, bývá v souladném kontrastu s plochou; ta sama je však svým ztvárněním evokací na barokní malbu, na informelní povrch, ornamentální strukturu či konceptuální objekt.