Reportáže

Turning Stranger

Neduživá postava přistoupí ke skupině přátel popíjejících a hrajících karty pod stromem.
“V minulém životě jsem byla tebou” řekne neznámá a ukazuje svým vřetenatým prstem na toho nejopilejšího z hráčů. Ten ji sotva slyší, ale příští tři noci špatně spí, vrtí se a potí pod přikrývkami.
Není to poprvé, co se někdo pokoušel si z toho muže vystřelit. Tohle město je plné tuláků a podivínů. Ale po třetí noci už spí tvrdě. Sní o tom, že je dítětem na farmě a pečuje o prasata a kuřata. Zvířata jsou vlídná a zdá se, že na něj dají. Kozy v ohradě na něj zírají zvědavýma očima ve tvaru klíčové dírky a ptají se: „Co dál?“
On sám je také koza. Jeho zakroucené rohy klepou na dveře. Země nikdy nebyla lákavější a on do ní ryl kopyty, hledaje zelené drny.


Turning Stranger
Ta, která vás vede k pochopení, že všechen čas se děje zároveň.
Ona vám ukáže cestu

umělciŠimon Sýkora
kurátorChristina Gigliotti
místoPolansky Gallery Brno
tagy
účinkujícíŠimon Sýkora
kameraIvan Svoboda
zvukIvan Svoboda
střihIvan Svoboda
interviewIvan Svoboda
kategorieReportáže
publikováno1. 3. 2021
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Turning Stranger
Snímek zaznamenává momenty z krajinářského plenérového kurzu členů třebíčského výtvarného kroužku při Osvětovém domě Bedřicha Václavka, který se pod vedením Antonína Kybala konal v roce 1959 v okolí Ptáčova. Kroužek, založený v roce 1953 jako okresní platforma převážně amatérských malířů, organizoval lokální výstavní činnost a umělecky vzdělával své členy.
Cílem projektu Artlist:Talk – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
Zatímco Marina Abramovič i nadále bude těžit ze své pozice burzovního hráče, který správně investoval svůj vlastní krví vydřený kapitál do výnosné megakorporace jmenující se Art World, Václav Pišvejc naopak ve svém boji za uznání navždy zůstane především sisyfovským mýtem a otazníkem visícím nad normalitou i normalizací dnešní kultury.