Lenka Vítková

umělci Lenka Vítková
instituce _Neurčené místo
tagy poesie malba Anglické titulky
režie Eva Jiřička
ůčinkující Lenka Vítková
kamera Eva Jiřička
zvuk Eva Jiřička
střih Eva Jiřička
interview Eva Jiřička, Josef Šebek
překlad Zuzana Rousová
kategorie Profily
publikováno 29. 1. 2015
jazyk Česky / English
embed

Ve svých textových instalacích skládá Lenka Vítková z fragmentů více či méně rozdílných nabitý prostor, mentální obraz fungující v představivosti každého diváka. Osobitý humor, literární zkušenost a hudební rytmičnost (nebo alespoň citlivost) je viditelná téměř ve všech projektech (1), i zvukových nahrávkách, které k Lence patří stejně jako obrazy. Obrazy vznikají rychle, mezi začátkem a dokončením jsou však dlouhé pracovní mezičasy, během nichž Lenka s obrazy žije, zkoumá je, konzultuje s přáteli a potom se stejnou počáteční energií udělá radikální zásah, kterým obraz buď úplně změní, nebo dokončí. Nejproduktivnější je před vernisáží a ne proto, že by neměla dostatek obrazů k vystavení, ale spíš proto, že si konkrétní prostory říkají o nové souvislosti a vizuální situace.
Lenka Vítková je zkušená malířka a umělkyně, umí pracovat s energií stejně jako se štětcem. Potřeba prověřit funkčnost skvrny je stejně silná jako potřeba prokreslit předmět, o náhodné stopě štětce dlouho uvažuje, nechává se jí vést. V obrazech je tak viditelný pohyb nebo jakýsi živý základ, který je patrný jak na podkladu, tak na monochromních částech kompozic. Dlouhou dobu se v pracích Lenky Vítkové objevovalo našepsované pozadí, které bylo rozpoznávacím znamením stejně jako nepravidelný formát čtverce. V rámci výstavních cyklů se projevuje důležitě vnímaná dualita, vyváženost, doplňování jednoho prvku druhým (není myšleno protikladným).
Na výtvarné scéně funguje Lenka jako mezičlánek/spojovací prvek mezi periferií a centrem, nově příchozími a ostřílenými účastníky galerijního provozu. Možná díky důvěře, kterou samozřejmě vzbuzuje, se stává jedním z prvních vystavujících v nových prostorech přestěhovaných nebo nově vzniklých galeriích (Galerie Ferdinanda Baumanna, Vitrína Deniska, Entrance). Na olomoucké univerzitě vystudovala výtvarnou výchovu a českou filologii, a v roce 2006 se do Olomouce začala vracet, když zde založila galerii 36, kterou pět let vedla. Zároveň působila jako redaktorka v časopise Umělec, psala recenze, představovala nastupující a střední generaci umělců. Jako kurátorka připravila několik výstav (Tranzit, GASK, Hvězda…) a v loňském roce obhájila dizertaci na téma Texty ve vizuálním umění v ateliéru Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy.
V listopadu loňského roku vyšlo druhé číslo časopisu Mamka, nepravidelného periodika, které nemá nic společného s mateřstvím ani rodinou. Úzký sešit poezie zmátl nejen matky, které přišli na večerní křest.(2)
Lenka Vítková má ráda divné věci, ráda se jimi obklopuje, některé sbírá, zároveň je sama vytváří.
Z porcelánových dóziček vytváří instalace, z červeného šmirgl papíru objekty (oheň na výstavě Vedro v Meet factory), pohlednice nebo vánoční ozdoby. Trochu divná jsou její videa a divné jsou krabičky s texty, kterými dotváří výstavní prostory. Divnost může být kvalita, která má schopnost odhlehčit, znejistit, pobavit, připravit diváka na jiný typ přemýšlení.

„Babička viděla kulový blesk ve Křemži v kuchyni. Pomalu se pohyboval po místnosti a potom zmizel ve škvíře vedle vypínače. Šest, třicet osm, devadesát tři, sto plus jedna. Četla jsem o paní, které kulový blesk rejdil po bytě, a ona do něj plácla, a ruka jí ohořela až na kost. Četla jsem o horolezci někde vysoko v horách a tam se objevil kulový blesk, který se o veliké bouři schoval ve stanu a vlezl si k tomu horolezci do spacáku. To trvá asi jen pár desítek vteřin. Vědci nemají pro kulový blesk žádný vysvětlení, ale to samý s jinýma náhlýma událostma, třeba jako když někdo uhodne, na co myslíš.“
Kulový blesk, nahrávka, 2014, 1,03 min. (Galerie Díra, Meetfactory)

(1) S Markétou Lisou tvoří dvojici rtf, je členkou skupiny Audiofenky (Markéta Lisá, Kateřina Zochová a Lenka Vítková)
(2) Společně s Lenkou Vítkovou se na přípravách Mamky podílí Markéta Lisá, Ondřej Petrlík a Filip Cenek, oslovují výtvarné umělce a básníky.

Lucie Šmardová

související s
Lenka Vítková