Reportáže

ČESKÁ STÁTNOST

Barbora Krejčířová, Matouš Lipus, Adam Stanko, Helena Sequensová a Diana Winklerová připravili k dvacetiletému výročí sametové revoluce společnou výstavu, která si neklade vysoké cíle, ale pobaví a připomene některé zažité stereotypy.

umělciBarbora Krejčířová, Helena Sequensová, Matouš Lipus, Adam Stanko, Diana Winklerová
místoGalerie AVU
tagy
kameraNikola Brabcová
zvukNikola Brabcová
střihNikola Brabcová
interviewŠtětina Roman
kategorieReportáže
publikováno1. 1. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
ČESKÁ STÁTNOST
Návrat k romantickým motivům v současném umění neaktualizuje jen melancholickou náladu, kterou známe z německých a českých krajinomaleb z počátku 19. století. Mnohem spíše si klade otázky po rozporech, kterým dnešní subjekt čelí. Jednou z možností, jak se s rozpory naučit žít, je společné vyprávění a sdílení narace. A když takové příběhy nejsou v místní tradici zakořeněné, je třeba najít nové, jak to navrhuje video Barbory Kropáčkové Tebe hrdino volám.
Ve videu Si četli se postupně s nenuceností představuje několik mezigeneračních dvojic. Otcové, matky, synové a dcery hovoří o svém původu a schopnosti hovořit „mateřskými“ jazyky. Příslušníci mladší generace přirozeně bezvadnou češtinou nebo slovenštinou většinou připouští, že si nejsou v řečí svých rodičů zcela jisti, je to „kuchyňská“ komunikace druhé generace někdejších imigrantů. A právě tyto jazykové posuny se stávají umělci symbolem trhliny, která se objevuje mezi ním a jeho rodiči.
Navzdory obecnému přesvědčení jsme jen zřídkakdy odměněni za to, že jsme sami sebou. Ve skutečnosti je civilizace z velké části výsledkem naší schopnosti autocenzury a potlačování našich spontánních pudů a přirozených impulzů. Beseda s Reném Levínským a Matějem Cibíkem proběhla v rámci oslav 125. výročí narození Františka Suchého, zahradního architekta a ředitele strašnického krematoria.