Přednášky

Dějiny provázanosti uměleckého světa v postkoloniálním období

Přednáška Christiana Kravagni, profesora postkoloniálních studií na Akademii výtvarných umění ve Vídni, historika umění, kritika a kurátora. Příspěvek zasahující do současného globálního diskurzu umění z pohledu dějin tak, jak se tento diskurz formoval pod vlivem postkolonialismu.
Na rozdíl od rozšířené periodizace globalizace umění, která začíná rokem 1989, lokalizuje přednáška mezikulturní kontakty a spojení umělců, kritiků a aktivistů v průběhu 20. století do období raných hnutí usilujících o dekolonizaci.

Christian Kravagna
Editor: The Museum as Arena: Artists on Institutional Critique (2001), Routes: Imaging travel and migration (2007)
Co-editor: Transcultural Modernism (2013)
Curator: Living Across: Spaces of Migration, Academy of Fine Arts Vienna, 2010; Planetary Consciousness, Leuphana Universität Lüneburg, 2008; Migration: Globalisation of Cultural Space and Time, Max Mueller Bhavan, New Delhi, 2003 (with with Amit Mukhopadhyay); Routes: Imaging travel and migration, Grazer Kunstverein, 2002; Ghosts of the Civil Dead, tranzit.sk, Bratislava

místoNárodní galerie v Praze – Veletržní palác
tagy
účinkujícíChristian Kravagna
kameraNikola Brabcová
zvukNikola Brabcová
střihNikola Brabcová
kategoriePřednášky
publikováno16. 5. 2016
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Dějiny provázanosti uměleckého světa v postkoloniálním období
Americká kurátorka Bojana Coklyat popisuje ve své prezentaci vlastní zkušenosti s přístupem k lidem se zdravotním postižením v České republice. Coklyat realizovala během svého ročního pobytu v České republice výzkum, který se zabýval naším galerijním prostředím. V prezentaci se zaměřuje na práva zdravotně postižených osob a komentuje snahu našich galerií a muzeí vytvářet programy pro návštěvníky s nejrůznějšími druhy postižení.
Strategie umění ve veřejném prostoru zahrnují pestrou škálu uměleckých postupů. Umění může demonstrovat ekologičtější a etičtější způsoby vzájemného chování. Poskytovat příležitosti pro kolektivní účast a sebevyjádření, historickou reflexi a komunitní dialog. Přispívat k našim sociálním, prostorovým a politickým topologiím tím, že navrhuje nové sociální modely, vylepšuje fyzickou infrastrukturu a zabývá se jejím designem. Může ale také legitimizovat ekonomické či politické zájmy, které nepřinášejí prospěch širší veřejnosti.
Vjera Sleutel vystudovala architekturu na univerzitě KU Leuven. Spolupracuje s ateliérem POOT-architectuur v Antverpách a je součástí bruselského architektonicko-filozofického kolektivu BAVO.
Její výzkumy se týkají architektury psychiatrie a specificky redesignu nemocnic jako životného prostředí pro jejich dočasné obyvatele. Se zájmem o sociální a politické aspekty architektury se v praxi zaměřuje na angažování lidí a na konstrukci porozumění navrhování.