EHMK blues

umělci Kassa boys, Jiří David, Peter Kalmus, Viktor Frešo, Samčo-brat dážďoviek
instituce Košice
tagy dokumentární strategie institucionální kritika kulturní politika bienalizace
ůčinkující Erik Sikora
kamera Erik Sikora
zvuk Erik Sikora
střih Erik Sikora
překlad Michaela Wickleinová
playlisty kritický seriál
kategorie Pořady
publikováno 30. 4. 2015
jazyk Česky / English
embed

V roku 2013 sa cez Košice prehnalo Európske hlavné mesto kultúry. Chcel som o tom niečo natočiť, a rozmýšľal som čo. Na začiatku roka 2013, na otváracom ceremoniáli, som zistil, že bude zaujímavejšia možno tá odvrátená strana. Že začnem točiť zaujímavé protesty okolo EHMK.
Hneď počas toho otváracieho ceremoniálu (ktorý bol zhruba niečo ako program na stužkovej) vznikol protest proti obsadeniu speváčky Anny Gaji do programu (z hľadiska kvality, aj z hľadiska toho, že je náhodou aj manželkou starostu mestskej časti).
Link na tvorbu tu: https://www.youtube.com/watch?v=9gmIMbkzwCU
Srandovná bola aj reakcia organizátorov – po protestoch ju z programu stiahli, zároveň vyhlásili, že obsadenie „zlej“ speváčky bol zámerný reklamný ťah, a že speváčka nakoniec nevystúpi, a tá speváčka nakoniec nevystúpila. Bola to iba taká miniudalosť, ale dobre ilustrovala to, čo sa môže diať.
Okrem toho sa dial protest proti oploteniu mestského parku, park sa v rámci kultúrnych peňazí pekne zrekonštruoval, ale protestujúci občania sa báli, že sa tým oplotením stáva VIP priestorom pre obyvateľov blízkych lukratívnych bytov politikov (ktorí si lukratívne byty prerobili z budovy, ktorá bola postavená ako fitnesscentrum, pretože byty sa tam nemôžu stavať).
Link z protestu tu: https://www.youtube.com/watch?v=dTs4ZQm3Wa0
K tomu by sa ešte hodil materiál okolo skupiny Kassa boys, ktorá na začiatku roka 2013 vyrobila inštaláciu pre EHMK v centre mesta, ktorá obsahovala novinové výstrižky z kritických reakcií na politiku EHMK, a preto bola táto inštalácia scenzurovaná. To sa zaklincovalo tým, že kolektív ľudí Kassa boys, fungujúci ako galéria Make up, dostal zrazu mizernú grantovú podporu na celoročné fungovanie galérie.
Stanovisko Kassaboys tu: https://m.facebook.com/notes/kassaboys/stanovisko-skupiny-kassaboys-k-cenz%C3%BArnemu-z%C3%A1sahu-do-autorskej-in%C5%A1tal%C3%A1cie-mission/10151354142010901/
No a potom urobil ešte zaujímavý hudobný album jeden hudobník Samčo, brat dážďoviek, ktorý sa volal Európske hlavné épéčko kultúry.
http://samcobratdazdoviek.bandcamp.com/album/eur-pske-hlavn-p-ko-kult-ry 

Tieto protestné materiály sa mi pekne zbierali, ale potom som už zrazu nemal čo točiť (ospravedlňujem sa, keď niekto ešte urobil zaujímavý protest a nespomenul som ho).
Takže som zmenil stratégiu, a myslel som, že budem točiť rozhovory s ľuďmi okolo EHMK, hlavne s tými, čo z nejakých dôvodov vycúvali zo spolupráce s týmto projektom.
Zistil som, že to je objem práce presahujúci moje možnosti, pretože z každého rozhovoru som sa dozvedel asi tak jednu dôležitú vetu, a nechcel som skončiť s reportážou na úrovni bulvárneho ohovárania.

Výsledná reportáž teda zachytáva stav v roku 2015, Do roku 2018 majú všetky inštitúcie a kultúrny program fungovať, inak by sa museli vracať peniaze. Chod inštitúcií zvnútra som analyzovať taktiež nedokázal, jediné čo som dokázal je urobiť Vám takú prehliadku po hmotných „troskách“ z EHMK 2013. Nech sa páči.

související s
EHMK blues

Distressed

Název „Distressed“ odkazuje nejen k zoufalým pracovním podmínkám a ke kondici jejich pracovnic, ale možná i k samotnému produktu textilních továren, žádaných a módních „distressed denim”. Jde o džíny, které mají vypadat opotřebovaně a obnošeně. Jakoby v nějaké zvrácené logice lidé v bohatších zemích, ze kterých byly textilní fabriky vypuzeny soutěží o cenu práce, nosí roztrhané džíny. Nevědomě tak ukazují pravou povahu podmínek jejich výroby. Jakoby to byly transparenty zbídačených, zavěšené na nahá těla narcisů té bohatší části světa.

Nejžlutější slunce

Co může být důležitějšího, než se dozvídat o problémech světa? Vidět je. Dokázat je najít, zvnitřnit a tedy na ně reagovat. Michal Blecha nás svým filmem přivádí do zchátralé továrny na výrobu a zpracování filmu ve východoberlínské části Köpenick. Vybydlenost svědčí o zániku, komentáře o nelidských podmínkách pracujících. Dovolí vám rukavice z vazelíny nebo cáry kůže visící z konečků prstů podlehnout nostalgii ztracených zlatých časů analogového filmu?

Prohnutá dlažba

Proč zmizela Jarmila B.? A proč by nás to mělo zajímat? Jarmila B. byla umělecká keramička, která nevynikla žádnou zajímavou realizací, jen množstvím tak trochu zbabraných projektů a vynucených, ničím výjimečných kompromisů. Jedná se tu ale spíš o to, co nevytvořila – o její radikální vize, jež zůstaly zachycené v jejích denících (a jež nápadně připomínají projekty jistých radikálních konceptualistů a některé akce současných umělců). V jistém smyslu předběhla svou dobu.

KRÁTKÝ FILM (doplněná verze)

Když v roce 1990 podal Jan Knoflíček, bývalý ekonomický náměstek Ústředního ředitelství Československého filmu, návrh na transformaci podniku na akciovou společnost, byl jeho projekt schválen, ačkoliv vykazoval fatální nedostatky ‒ neobsahoval soupis majetku ani způsob nakládání s výrobními právy.
Akciová společnost Krátký film se v nových tržních podmínkách nedokázala prosadit. Koncem 90. let přesáhly její dluhy 400 milionů korun a filmovou výrobu se už nepodařilo oživit.

Jan Ságl - Underground (1972)

Na stativu položená kamera snímá ženy, muže i děti vyjíždějící z podchodu na Václavském náměstí v místě tehdy ještě neexistující stanice metra Můstek. Jejich do každodennosti ponořené tváře, pasivní těla, která v kontinuálním proudu vyvrhuje mechanismus eskalátoru na povrch, se v Ságlově podání staly obrazem normalizační rezignace české společnosti.