Videoarchiv VVP AVU

VIDEA 1999–2004

Norský umělec Jesper Alvaer (1973), který v letech 1997–2004 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, výrazně ovlivnil českou výtvarnou scénu hlavně svými pracemi reflektujícími kulturní provoz a vztahy mezi komunitami. 

Samostatná videa v kompilaci z let 1999-2004 se skládají v soudržný celek, v němž se sledují podobné motivy nebo témata. Jsou to krátké snímky každodenní reality, které autor buď konstruuje nebo jen jednoduše zaznamenává. Spojuje je naladění na oko kamery, hra, v níž pouhý výřez objektivem tvoří novou autonomní událost. Některá videa z kompilace byla součástí Alvaerovy samostatné výstavy Instalace v galerii Malá Špálovka v roce 2002.

Videa v kompilaci: Birds, Oranges, Draw a Line and Follow, Bus Stop, Plastic Bag, Stripes, Reflex, Clouds, Gravity, Kritik der Urteilskraft, Singing and Dancing in the Park.

V rubrice Okno do archivu pravidelně zveřejňuje Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze (VVP AVU) ve spolupráci s Artyčok.tv práce zvideoarchivu VVP AVU. Výběr pro Artyčok.tv se zaměřuje na starší díla (materiály z konce 20. století), práce na pomezí videoartu, filmu a dokumentace, nebo i na čistě dokumentární materiály související s nedávným vývojem českého a slovenského výtvarného umění.

 

umělciJesper Alvaer
kurátorSláva Sobotovičová, Terezie Nekvindová
místo_Neurčené město
tagy
kategorieVideoarchiv VVP AVU
publikováno22. 4. 2013
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
VIDEA 1999–2004
Volavka je film o parku Stromovka, ale nejen o něm. Možná je spíš záznamem o nás, lidech. O tom, jaké aktivity v místech městských parků provozujeme - a neexplicitně tím ukazuje, nakolik jsme vzájemně formováni: lidé parkem a park lidmi.
Jakou úlohu parkům v dnešní společnosti a v našem každodenním bytí dáváme?
V říši, kde je pravda to, co si lidé myslí, že je pravda, Vėja našla umírající sovu. Zatímco Vėja svou péčí přivedla ptáčici zpět k životu, naučily jedna druhou navzájem své jazyky. Dokázaly spolu komunikovat, i když obě věděly, že část toho, co si řeknou, bude vždy ztracena/nesdělena/nepochopena.