Reportáže

Erotická Revue

Erotická Revue je drzým přivlastněním názvu stejnojmenného časopisu vydávaného počátkem 30. let v prostředí pražské surrealistické skupiny. V meziválečném období bylo možno tento „typ textového a obrazového materiálu“ distribuovat pouze jako bibliofilský soukromý tisk, pro nějž platila přísná pravidla. Především nesměl být „veřejně prodáván, ani vyložen, ani půjčován, ani jinak rozšiřován nebo zařazen do veřejných knihoven“. Rovněž přispěvatelé se většinou skrývali za monogramy nebo nejrůznějšími pseudonymy.

Anonymita, která nám umožňuje konat i v dnešní době ve věcech sexuality svobodně, byla převzata jako určující princip nového projektu. Nikde nebudou uváděna jména oslovených umělců ani těch, kteří tyto autory vyzvali k participaci na současné verzi Erotické Revue. Tajemství, nerovnou hru mezi zasvěcenými a těmi, jež jsou nuceni pouze se dohadovat, lze rovněž brát jako možnou metaforu erotických vztahů. Co tedy můžeme prozradit? V prostorách GASK uvidíte více jak čtyři desítky vizuálních a textových záznamů od dvaceti současných umělců. Světlo světa spatří rovněž tištěná varianta Erotické Revue, jež se stala roznětkou tohoto projektu.

Konečně je třeba podotknout, že ambicí Erotické Revue není rozšířit obsáhlou řadu výstav a publikací na téma Erós ve výtvarném umění, ale vytvořit otevřené testovací pole. Experimentem prověřit, zda lze „nutkání pudů“ zahrnout do současné umělecké praxe jinak než jako pouhou senzaci.

místoGASK
tagy
kategorieReportáže
publikováno11. 5. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Erotická Revue
Slunce se netočí kolem Země, a Země se netočí kolem lidstva, hierarchie se rozpadá a všechno je najednou stejně důležité. Hledáme cesty dál, ven z katastrof a pastí, do kterých se člověk dostal, hledáme svoji skutečnou roli, pozici v ekosystému, pokud ještě nějaká je, jaká byla a jak se nutně mění. Hledáme cesty, jak se z role lidstva jako nemoci, jako parazita, stát zase hodnotnou součástí celku, spojit se, navázat kontakt. Naslouchat znamená možnost porozumět, přijmout.
Tajné služby nebyly tajné. Každý znal svého donašeče a snažil si ho udržet co nejdéle, protože každý nový mohl přijít s něčím nečekaným. Zprávy agentů byly v podstatě nudné a psány primitivní formou. Téměř každý věděl, jak vypadá anonymní udání. Převzít moc nepadalo v úvahu, moc byla v rukou mocných a ti ji uplatňovali. Zdálo se, že mystika byla jediný způsob, jakým se obyčejný člověk mohl dotknout reality. Ale bylo to jen zdání.