Reportáže

Esprit vakuum

Tradiční výtvarné sympozium „dílna“ se v Mikulově konalo již po sedmnácté. „Nemluvme o umění, mluvme o něčem jiném – o parfému.“ To je téma, které letos propojilo díla jednotlivých uměleckých osobností. „Dílna“ Mikulov 2010, jejíž kurátorkou byla Milena Dopitová, byla zakončena výstavou nazvanou Esprit vakuum – esence.

Organizátoři se po loňském speciálním ročníku, který byl zaměřen na umění s novými médii, vrátili k tradiční podobě akce a vybraní umělci tvořili po dobu čtyř týdnů v prostorách zámeckého areálu svá díla, především v médiích malby, fotografie a instalace.

umělciPetr Písařík, Kamila Rýparová, Michaela Vrbková, František Kowolowski1, Irena Jůzová, Sean Micka, Milena Dopitová, Petr Lysáček, Tereza Velíková
kurátorMilena Dopitová
místo_Neurčené místo
tagy
kameraKlára Nejezchlebová
zvukKlára Nejezchlebová
střihKlára Nejezchlebová
interviewKlára Nejezchlebová
překladEva Maršíková
kategorieReportáže
publikováno29. 11. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Esprit vakuum
Michal Mitro je umělec a výzkumník pracující napříč různými obory a médii. Ve své umělecké tvorbě přetváří sociologické koncepty do řemeslně zpracovaných sochařských instalací, které kombinují zvuk, světlo a elektřinu. Mitro vytváří narativy, které jsou jak potvrzující, tak i znepokojující, s cílem formovat budoucnost, kterou bude stát za to žít.
Koncepce výstavy vyrůstá ze vzájemného dialogu historických děl, která byla v roce 1993 prezentována tehdy se etablujícím okruhem ústeckých autorek a autorů na dvou vydáních výstavy NARUŠENÁ ROVNOVÁHA v Obecním domě v Praze a v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem, a zcela nových projektů mladších umělkyň a umělců narozených v perimetru osmdesátých let dvacátého století, kteří především v době svých vysokoškolských studií měli možnost poznat atmosféru Ústí nad Labem a tento prožitek je nasměroval k rozvoji jejich autentických tvůrčích postojů.
Výstava upozorňuje na umělecké zpracovaní rámů, soklů nebo i vitrín. Právě nyní můžeme hovořit o určité romantizující renesanci používání výrazných principů napomáhajících autorovi vtáhnout diváka do světa uvnitř rámu podobně jako magické portály teleportující do jiné dimenze. Pro některé umělce proces tvorby nekončí blindrámem, sochou umístěnou na univerzální sokl a objektem uzavřeným do sterilní unifikované vitríny jako pod skleněný zvon.