Reportáže

Feminine Painting – It's a Masculine Thing!

Skupinová výstava místních a zahraničních umělkyň a umělců, která mísí vysokou teorii s polévkou, příklady sexismu a misogynie devadesátých let s těmi současnými, feministické utopie s každodenním životem a zátěžový koberec s krajkou a saténem.

Když se před pěti lety malířka Martina Drozd Smutná ptala, co vlastně znamená označení „ženská malba", doufala, že jí doktorandské studium na Akademii výtvarných umění v Praze pomůže najít odpověď. Skrze tuto výstavu sdílíme ty nejlepší plody jejího pátrání, ale hlavně skrze umělecká díla komentujeme širší podmínky, v nichž tento konstrukt vzniknul. Prostřednictvím uměleckých děl a umělecké praxe se ptáme, co můžeme udělat pro ztělesnění rovnějšího a spravedlivějšího světa, a vzdáváme hold těm, jejichž práce tuto změnu generuje.

přístupnosten audio
umělciAdelita Husni-Bey, Olina Franco, Christian Nyampeta, Jazael Olguín Zapata, Ian Mikyska, Marta Nadolle, Martina Drozd Smutná
kurátorJaroslava Tomanová, Martina Drozd Smutná
místoSvětova 1
tagy
účinkujícíZai Xu, Jaroslava Tomanová, Jazael Olguín Zapata
kameraNikola Brabcová
zvukNikola Brabcová
střihNikola Brabcová
interviewNikola Brabcová
kategorieReportáže
publikováno9. 5. 2024
délka0:09:34
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Feminine Painting – It's a Masculine Thing!
V mainstreamovém rapu můžeme sledovat homogenní maskulinitu neodlučitelně spojenou s neoliberálními ideály. Pokud definujeme mainstream jako pomyslný střed formování ideálů, autorky cyklu zajímají okraje - místa, kde se takové ideály zakořeňují, tvoří názory a vztahy ke světu. Sledovány jsou “vedlejší postavy” rapového příběhu, jimiž mohou být posluchači a posluchačky či začínající tvůrkyně a tvůrci rapu.
Jak zařídit, aby každý a každá mohli mít své místo, kde mohou svobodně říci, co cítí, co zažívají a co si přejí? Může to zatím znít jako fikce, jako obrázek z utopické kulturní civilizace. Ale dá se říct, že taková výstavní instituce zároveň neexistuje a zároveň existuje.
Komu všemu by galerie měly být přístupné a nejsou? Jsou tu pro rodiče s malými dětmi a jiné pečující osoby? Jsou tu pro děti, nemocné či jinak handicapované? Chovají se galerie k umělcům a umělkyním, jejichž práci prezentují, férově? Proč jsou produkční výstav, na rozdíl od kurátorů a umělců, neviditelné? Mohou se lidé pracující ve sféře současného umění vyhnout (sebe-)vykořisťování, (sebe-)prekarizaci?
Madeleine Bernstorff studovala anglistiku a filozofii. Je filmovou kurátorkou a teoretičkou, spisovatelkou a pedagožkou, filmařkou pracující se Super-8 materiálem.

Série rozhovorů s názvem Berlin: We Should Talk si vytyčila za cíl zprostředkovat vybrané osobnosti spjaté s berlínskou uměleckou scénou. Jedná se o vizuální umělkyně, kurátorky, teoretiky, filmaře, pedagogy.
Druhá část programu „Nový feminismus“ představuje video práce umělkyně Chooc Ly Tan žijící v Londýně a esej kurátorky, umělkyně a výzkumnice Julie Tcharfas. Projekt propojuje mýty o pohlaví nebeských bytostí s vytvářením nových slov a jazyka skrze vědecko-fantastické dílo spisovatelky Ursuly K. Le Guinové, video koláž a astrofyziku.