Reportáže

Feminine Painting – It's a Masculine Thing!

Skupinová výstava místních a zahraničních umělkyň a umělců, která mísí vysokou teorii s polévkou, příklady sexismu a misogynie devadesátých let s těmi současnými, feministické utopie s každodenním životem a zátěžový koberec s krajkou a saténem.

Když se před pěti lety malířka Martina Drozd Smutná ptala, co vlastně znamená označení „ženská malba", doufala, že jí doktorandské studium na Akademii výtvarných umění v Praze pomůže najít odpověď. Skrze tuto výstavu sdílíme ty nejlepší plody jejího pátrání, ale hlavně skrze umělecká díla komentujeme širší podmínky, v nichž tento konstrukt vzniknul. Prostřednictvím uměleckých děl a umělecké praxe se ptáme, co můžeme udělat pro ztělesnění rovnějšího a spravedlivějšího světa, a vzdáváme hold těm, jejichž práce tuto změnu generuje.

přístupnosten audio
umělciAdelita Husni-Bey, Olina Franco, Christian Nyampeta, Jazael Olguín Zapata, Ian Mikyska, Marta Nadolle, Martina Drozd Smutná
kurátorJaroslava Tomanová, Martina Drozd Smutná
místoSvětova 1
tagy
účinkujícíZai Xu, Jaroslava Tomanová, Jazael Olguín Zapata
kameraNikola Brabcová
zvukNikola Brabcová
střihNikola Brabcová
interviewNikola Brabcová
kategorieReportáže
publikováno9. 5. 2024
délka0:09:34
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Feminine Painting – It's a Masculine Thing!
Pojďme zkoumat a kriticky zhodnotit současné koncepty maskulinity a jejich krize, umocněné technologiemi a akcelerací sociokulturní výměny mezi mladými na sítích. Multimediální publikace Pod maskou maskulinit odhaluje často skryté a neprobádané stránky digitálních maskulinit. Pokouší se zaujímat „jejich perspektivu“ a komentovat, jaké socioekonomické a kulturní faktory přispívají k jejich formaci.
Ve své přednášce se Dubravka Sekulić zaměřuje nejenom na to co a proč potřebujeme změnit v architektonickém vzdělávání a v pokusu udělat tuto disciplínu více spravedlivou/rovnostářskou, ale i na to, jak může taková změna nastat.
V tvorbě Šimkové se její vlastní nejisté společenské postavení a prekarita stává východiskem tvorby jako společenský symptom, který zkoumá skrze obraz, performance nebo skrze kolektivní instalace a různé institucionální intervence.