Reportáže

Frejm baj frejm 3

Tretí ročník výstavy Frejm baj Frejm 3 rovnako ako predošlé tematicky zjednocuje tvorivá analýza technologických a koncepčných možností média animácie v galerijnom priestore. Koncepcia výstavy vychádza z charakteru a lokality výstavného priestoru. Vystavené diela spája práca s mestským prostredím, jeho prvkami, priestorom, zvukmi, symbolmi skupín alebo emóciami jednotlivca. Vznikla audiovizuálna inštalácia z animácií od troch zahraničných autorov (Krišs Solemnis, Eszter Szabó, Nemanja Nikolić) projektovaných na steny galérie v striedavom poradí. V časových intervaloch medzi jednotlivými projekciami bol celý priestor náhle zmenený na inú inštaláciu jednoduchou premenou osvetlenia. Priestorová kresba, ktorá sa nečakane zjaví ÚV svetlom na stenách galérie. Ilúzia fiktívneho mestského priestoru vytvorila špecifické vizuálne prostredie pre zvukovú inštaláciu Sláva Krekoviča, v ktorej divák svojím pohybom v galérii „animoval“, teda oživoval a privádzal do pohybu rozličné zvuky iluzívneho mesta.

umělciKrišs Salmanis, Eszter Szabó, Nemanja Nikolić, Slávo Krekovič
kurátorDaniela Krajčová
místoPlusmínusnula
tagy
účinkujícíDaniela Krajčová, Slávo Krekovič
kameraDavid Horínek
zvukMichal Džadoň
střihDaniela Krajčová, Jana Kapelová
interviewSilvia Halušicová
překladMichaela Wickleinová
kategorieReportáže
publikováno5. 3. 2015
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Frejm baj frejm 3
Chalupecký celoživotně propagoval a obhajoval nové umělecké směry a zajímal se o obecné otázky umění, především o smysl umění v moderní společnosti. Byl obráncem umění ve spojení s životem. V dnešních termínech bychom si snad mohli dovolit použít termín aktivistického či angažovaného umění. Nevěřil v pouze estetickou funkci uměleckého díla a kultury obecně.
Slunce se netočí kolem Země, a Země se netočí kolem lidstva, hierarchie se rozpadá a všechno je najednou stejně důležité. Hledáme cesty dál, ven z katastrof a pastí, do kterých se člověk dostal, hledáme svoji skutečnou roli, pozici v ekosystému, pokud ještě nějaká je, jaká byla a jak se nutně mění. Hledáme cesty, jak se z role lidstva jako nemoci, jako parazita, stát zase hodnotnou součástí celku, spojit se, navázat kontakt. Naslouchat znamená možnost porozumět, přijmout.
Obě autorky ve své tvorbě pracují s fikčními světy (zdánlivě) nezasaženými člověkem, které slouží jako místa romantizovaného úniku před realitou chaotické současnosti. Namísto kýženého rozjímání vyvolávají scenérie nedotčeného světa přírody téměř až znepokojující pocit stálosti a mrtvosti.