Reportáže

Generation Smart

Jak současní mladí umělci ve své tvorbě reflektují každodenní samozřejmou přítomnost digitálních obrazů, chytrých technologií a sociálních sítí?

Kurátoři vycházejí z předpokladu, že se umění v posledních dvaceti letech změnilo a za hybatel této změny považují internet, jehož masové rozšíření se datuje do poloviny devadesátých let 20. století. Dalším významným činitelem ovlivňujícím podobu současného umění jsou takzvané smart technologie a sociální sítě jako je například Facebook. Umělecký názor zúčastněných mladých umělců se vytvářel v době, kdy již internet existoval, tito jej proto považují za zcela běžnou součást světa a společnosti. To se pak odráží nejen v práci s novými médii, ale ovlivňuje podobu veškerých uměleckých výstupů, včetně obrazu, fotografie či sochy, ale přirozeně také grafického designu, jehož protagonisté jsou na výstavě také přítomni. Výstava je českým příspěvkem k diskusi o aktuálních tendencích na světové umělecké scéně, pro které se vžil termín “post-internetové umění”.

umělciDavid Krňanský, Andrea Mikysková, Katarína Hládeková, Richard Nikl, Filip Dvořák, Martin Kolarov, Tereza Rullerová, Kristýna Lutzová, Barbora Švehláková, Ladislav Tejml, Ondřej Homola, Julius Reichel, Ladislav Kyllar, Rodina The, Adéla Korbičková, Martin Lukáč, Olbram Pavlíček, Kryštof Ambrůz, Media Black, Martin Kohout, Nik Timková, Lucie Rosenfeldová, Jakub Geltner
kurátorDavid Kořínek, Milan Mikuláštík
místoNTK
tagy
účinkujícíDavid Kořínek, Milan Mikuláštík
kameraRadim Labuda
zvukRadim Labuda
střihRadim Labuda
interviewRadim Labuda
překladAdéla Dörnerová
kategorieReportáže
publikováno24. 7. 2015
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Generation Smart
Daniela Ponomarevová ve svém projektu Plán DELTA buduje a následně dekonstruuje postapokalyptický příběh reagující na současný stav civilizace. Jádrem dystopického narativu je předpokládaný zánik Země, z níž se stal pouze jakýsi testovací objekt, přechodné místo pro lidstvo, které neodvratně čeká zničení obrovským asteroidem. Situaci fiktivní budoucnosti autorka otevírá pomocí série objektů instalovaných v imerzivním prostředí domnělé laboratoře a textově-obrazového dokumentu.
Zabýváme-li se dědictvím mytologie, zajímá nás primárně, co je oním „dědictvím“. Jsou to náměty? Konkrétní postavy? Určité modely? Ideály? Mytologie nám skrze svá vyprávění předkládá nejen spousty archetypů a stereotypů, ale také mnoho ideálů a morálních a emocionálních modelů, které byly napříč staletími přijaty do jisté míry za kánony, dogmata a modelové případy. Toho si všiml už Carl Gustav Jung při svém výkladu na poli analytické psychologie (archetypy).
Michal Škoda pracuje s maximálně redukovanými tvary, které v prostoru hybridně expandují a nepřipomínají tak klasické stereometrické útvary. Působí jako objekty odvozené z futuristické architektury nebo schránky ukrývající nějaké magické tajemství. Čestmír Suška svou práci často definuje skrze materiál. V současnosti stojí pevnýma nohama v nové etapě, která je svázána s kamenem.