Přednášky

Haptická umění a estetika doteku - přednáška filosofa Luca Marchetti

Přednáška nabídla filosofickou reflexi doteku jako smyslu, který byl v estetice a umění dlouho přehlížen, a přesto v současných instalacích i v muzejních praxích zaměřených na větší inkluzivitu stále výrazněji vystupuje do popředí.

Opomíjení dotyku se odráží nejen v chudé slovní zásobě pro popis hmatových prožitků, ale i v omezeném chápání toho, jak může tento smysl obohacovat estetickou zkušenost. Luca se v přednášce nejprve zaměřil na multimodální a fenomenologicky bohatý charakter hmatové zkušenosti a zdůrazní její kognitivní, afektivní, hedonické i estetické dimenze. Poté se věnoval roli doteku v každodenní estetice a otázce, co vlastně vnímáme a oceňujeme prostřednictvím hmatu. Přednáška vyústila v diskuzi o uměleckých dílech, v nichž právě dotyk hraje ústřední roli, a v návrh pojmu „haptická umění“ jako samostatné kategorie zahrnující díla, která ke své realizaci i ocenění spoléhají na dotekovou, proprioceptivní a kinestetickou zkušenost.

Luca Marchetti je postdoktorandem v rámci ERC projektu Enrica Terroneho The Philosophy of Experiential Artifacts na Univerzitě v Janově. Jeho práce v oblasti estetiky a filozofie mysli se zaměřuje na hmatovou zkušenost, virtuální realitu, vnímání obrazů, architektonickou zkušenost a na interpretaci myslí zvířat. Přednáška „Haptická umění a estetika doteku“ vychází ze společného výzkumu s jeho kolegyní Camillou Palazzolo. Akce se koná u příležitosti účasti Lucy Marchettiho v porotě soutěže Virtual Reality na 29. Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.

přístupnosten audio
místoCentrum pro současné umění Praha
tagy
účinkujícíLuca Marchetti
zvukLucie Doležalová
kategoriePřednášky
publikováno25. 11. 2025
délka01:19:33
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Haptická umění a estetika doteku - přednáška filosofa Luca Marchetti
Škola performance je součástí rozsáhlého projektu Škola avantgardy, který Avděj Ter-Oganjan začal v roce 1995 a pokračoval s ním až do roku 1998. V první skupině studentů, se kterou pracoval, byli lidé různého věku z neuměleckého prostředí a spolupráce netrvala dlouho. Ve druhé skupině byli hlavně známí Avdějova tehdy patnáctiletého syna Davida Ter-Oganjana v podobném věku. Projekt měl formu experimentálního zasvěcování nezkušených a naivních teenagerů do uměleckého světa.
Slovům, která se stanou oblíbená ve světě umění, se často děje, že rychle přepadnou z jedné strany hrany na druhou. Samotná slova za to ale nemůžou. Některá z nich mají imaginativní moc, jež přesahuje jejich reálný význam. Stává se z nich zaklínadlo, které tíhou své imaginace překlopí slova za hranu sebe vyprázdnění. Dekolonizace je jedním z takových.