Diskuze

Hranice architektury: Vliv sociálních sítí na architekturu

Sociální média se bezesporu stala další realitou, ve které žijeme své soukromé i profesní životy. Fyzickou a virtuální realitu je někdy velmi těžké od sebe rozlišovat. Pojďme se zamyslet, nakolik se navzájem ovlivňují. Něco tak fyzického, jako je architektura, je toho dobrým příkladem. Navíc toto téma není nové, už Adolf Loos si stěžoval, že Josef Hoffmann tvoří pouze dvojrozměrné stavby vypadající dobře na fotografiích. Jaký vliv má Facebook, Instagram, Youtube, atd. na současnou architektonickou praxi? Má touha po instagramovatelné architektuře vliv už na proces navrhování?

Architekti bez hranic je nezisková organizace, která sdružuje architekty a designéry se zájmem o veřejný prostor. Cílem organizace je iniciovat a spolupodílet se na projektech pro znevýhodněné lidi, kultivování veřejného prostoru a posilování mezilidských vztahů. Architekti bez hranic stojí mimo jiné za realizací Orientačního systému v podchodech pod Hlávkovým mostem nebo iniciativou Veřejné šatní skříně v Praze.

kurátorAlžběta Stodolová, Architekti bez hranic, Karolína Kripnerová
místoKinoloď
tagy
účinkujícíMichaela Trnková, Ondřej Chybík, Alžběta Stodolová, Karolína Kripnerová
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
playlistyHranice architektury
kategorieDiskuze
publikováno8. 11. 2019
délka0:44:25
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Hranice architektury: Vliv sociálních sítí na architekturu
S rostoucím nátlakem na měřitelný výkon, zmnožováním nejrůznějších statistik, žebříčků a datových analýz a neustálým hodnocením ostatních i sebe sama se vyrovnáváme všichni. Ještě znepokojivější je však rozšíření metrické logiky do sfér, které byly vůči ní dlouho považovány za relativně imunní – především do umělecké tvorby a humanitních věd. Jak může umělecká teorie a praxe tento systém tematizovat, natož mu vzdorovat?
Jaké jsou proveditelné strategie a etické přístupy proti totalitě platforem a korporátně vlastněných sociálních médií, které umožnují vznikání alternativních způsobů našeho společenského života?
Známe a opakovaně analyzujeme mnoho problémů s komerčními sociálními médii a digitální pracovní silou, ale málo pozornosti je věnováno snahám o vytváření alternativ, jako jsou komunitně provozovaná sociální média a další formy de-platformizace.
Jussi Parikka je spisovatel a teoretik médií, který vyučuje technologickou kulturu a estetiku na Winchesterské škole umění (University of Southampton). Pohybuje se zejména na poli současné kulturní teorie, filozofie, současného umění, kyberkultury a digitální kultury. Zásadní je jeho přínos v oblasti materiality médií, které analyzuje z pohledu filozofie nového materialismu. Věnuje se tak vztahu mezi přírodou a technologiemi za použití pojmu medianatures, jež je zjevným odkazem na nature cultures Donny Haraway.