Isabelle Cornaro ve své tvorbě využívá nalezené předměty, prodchnuté symbolickým potenciálem nebo emocionální hodnotou, které prezentuje v různých typech zobrazení a médií, aby odhalila jemné významové posuny, vyvolané procesy reprodukce a překladu. Tyto artefakty, vypůjčené z domácích, dekorativních nebo funkčních kontextů, jsou často spojovány se západní kulturou jako mocenským prostředkem, jejich kombinace a uspořádání v jejím díle diváky vyzývá k otázce vztahů mezi systémy reprezentace a naším chápáním světa.
