Profily

RADIM LABUDA

Médium videa využívá Radim Labuda různými způsoby, které podvědomě propojuje se svými vlastními, osobními příběhy. Své záběry komponuje téměř jako malby. Na první pohled jsou všední a pomíjivé, někdy v sobě skrývají vyprávění a jindy jsou téměř abstraktní.

 

umělciRadim Labuda
místoPraha
tagy
účinkujícíRadim Labuda
kameraErik Sikora, Klára Tasovská
zvukErik Sikora, Klára Tasovská
střihTasovská Klára
interviewErik Sikora, Klára Tasovská
kategorieProfily
publikováno24. 2. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
RADIM LABUDA
Zabýváme-li se dědictvím mytologie, zajímá nás primárně, co je oním „dědictvím“. Jsou to náměty? Konkrétní postavy? Určité modely? Ideály? Mytologie nám skrze svá vyprávění předkládá nejen spousty archetypů a stereotypů, ale také mnoho ideálů a morálních a emocionálních modelů, které byly napříč staletími přijaty do jisté míry za kánony, dogmata a modelové případy. Toho si všiml už Carl Gustav Jung při svém výkladu na poli analytické psychologie (archetypy).
Na počátku každé kresby je soustředěné pozorování – předmětu, jevu nebo situace – umožňující vstřebat to podstatné. A to jak toho nejmenšího detailu, tak i uvědomění si, které vnější charakteristiky předmětu nebo jevu je možné pominout. Zdánlivě nejjednodušší motivy z okolního světa, kresby židlí či hrnků však nejsou kresbami skutečných židlí nebo hrnků, nejsou přepisem reality.
Téma výstavy reaguje na situaci, kterou všichni se zkušeností těsné vazby s další osobou velmi dobře známe. Hlavní pozornost zde získávají každodenní maličkosti, které mohou vzájemný vztah pomoci zocelit nebo naopak začít rozvracet. Záleží, jaký přístup k řešení zvolíme.