Jak začít od začátku (Selži znova a lépe)

Doba je nejistá. Snad proto se v posledních letech zvedla taková vlna zájmu o utopii – v problémových situacích se jí odjakživa neobyčejně dařilo. My ovšem nechceme bilancovat vývoj žánru. A dokonce ani účtovat s modernou či stávajícím světovým řádem, jak to činí většina soudobých projektů na dané téma. Náš cíl je mnohem skromnější, nebo možná naopak ambicióznější, záleží na úhlu pohledu. Pokusme se pro jednou zapomenout na přestálé prohry i dílčí vítězství a prostě vzít „tady a teď“ jako výchozí bod dalšího směřování. Nejspíš to bude dlouhá cesta, protože na našem „tady a teď“je rozhodně co vylepšovat. A tu se začnou vkrádat pochyby, zda závazek napravovat špatnosti není přece jenom nad naše síly. Není divu, že leckdo v takové chvíli přemýšlí, zda by nebylo nejlepší někam zalézt a počkat, než se to přežene. Jenomže touha po lepším patří k nejstálejší z lidských vlastností, a tudíž si můžeme být jisti, že nás dostihne i v tom nejzazším koutku. Spíše ona nás než my ji.

Těžko postižitelnou povahu utopie, kterou často tvoří velmi rozličné komponenty, odráží i tahle výstava. Balancuje na hraně mezi nadějí a skepsí, politickou akcí a filozofickou kontemplací, sarkasmem a soucitem… Jsou tu díla, která se vztahují k obecným problémům, ať už společenským či politickým, ale jejich forma je příliš jemná, či spíše jemnocitná, než abychom je mohli považovat za angažované umění. Přesto angažovaná jsou, jen realitě čelí spíše v intencích osobní zodpovědnosti než otevřeného boje.

Měli bychom ovšem připustit, že dopad umění na sociální sféru je značně omezený. Od chvíle, kdy se začalo řídit vlastními pravidly, se stalo pro společnost tak trochu nepatřičným, cizorodým prostředím. Ale kde jinde než právě uvnitř tohoto mikrokosmu můžeme získat dostatečný odstup a celý systém nahlížet jako radikálně odlišný? A jakmile se tak stane, můžeme si začít představovat něco docela jiného, než je naše každodenní realita. Jako laboratoř, kde lze vypracovat a testovat nové obrazy našich přání, tak může sloužit každá galerie nebo výstava. Včetně této.

umělciPetra Herotová, Ivan Vosecký, Tomáš Uhnák, Rafani, Sláva Sobotovičová & Ivan Mečl, Eva Jiřička, Richard Wiesner, Martin Zet, Kateřina Fojtíková, Jana Kalinová, Daniela Baráčková, Karel Kunc, Erik Sikora
kurátorMichaela Ivaniškinová, Mariana Serranová
místoFUTURA
tagy
účinkujícíMartin Zet, Michaela Ivaniškinová, Mariana Serranová, Daniela Baráčková, Karel Kunc, Petra Herotová, Uhnák Tomáš
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
překladMarta Darom
publikováno13. 4. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Jak začít od začátku (Selži znova a lépe)
Dron dezertér, hlavní aktér A. W. O. L., výstavy autora Mikuláše Zimuly v Postpost gallery, představuje alegorii ambivalence ke slepé poslušnosti rozkazům a individuální odpovědnosti k hodnocení válečných zločinů.
Názov vychádza z predstáv/idey o akomsi novom zriadení sveta, ktoré nastalo po súčasnej globálnej kríze. Tá sa v príbehu Pieskov mikrosveta stala počiatkom nových mikrosvetov a mikropríbehov, štartujúc ich svojbytnú existenciu. Dej nás ale napokon vedie až za horizont dejín nového zriadenia s úvahou, čo nastalo po zlyhaní deglobalizovanej formy spolužitia.
Ropné skály byly magnetem pro umělce, kteří podnikali namáhavou cestu, aby se stali svědky hrdinství ropných dělníků v jejich boji s živly při těžbě kaspického „černého zlata“. Přednáška se zabývá zobrazením Ropných skal v socialistickém umění jako výjimkou z obecné neviditelnosti ropného průmyslu v moderní literatuře a umění. Jak si můžeme vysvětlit prominenci obrazů ropných vrtů v sovětském ázerbájdžánském umění a co nám to říká o ropné imaginaci socialistického antropocénu?