Mezi nejzajímavější práce Markéty Kubačákové z poslední doby patří díla vytvořená klasickou technikou – akvarelem, která jsou však způsobem instalace a myšlenkovým zázemím zasazena do kontextu současného umění. Některá bylo možno shlédnout počátkem tohoto roku na výstavě Markéty Kubačákové v galerii Fenestr Loket pobělohorský, čtyři prsty, pět zrn a čárka či na společné výstavě s Václavem Magidem Až na vrchol povrchnosti, až na dno mělkosti na přelomu března a dubna v Galerii 35m2. Nové akvarely budou též vystaveny v Galerii Jelení. Součástí instalace je autorská kniha Tvarochodi, k jejímuž napsání a ilustrování byla Markéta inspirována příběhy obyvatelů Horního Jelení ve východních Čechách.

umělciMarkéta Kubačáková
místoGalerie Jelení
tagy
účinkujícíMarkéta Kubačáková
kameraSikora Erik
zvukSikora Erik
střihSikora Erik
interviewSikora Erik
publikováno3. 5. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Jelení
Ve svých vzpomínkách Zamilovaný agent (2001) Pivovarov píše, že Igor Cholin byl jediný z jeho přátel a známých, kdo vedl dobrý život a měl tím na mysli osamělý a důstojný život. Pro Cholina měla zásadní význam svoboda. Nebyl na ničem závislý, dokonce ani na poezii ne. Být básníkem podle něj znamenalo stát vně poezie. Nejdůležitější činností nebylo psát, ale pozorovat. Pouze tehdy mělo psaní určitý smysl.
Genrich Sapgir byl naopak bouřlivák. Nechtěl stát opodál, snažil se všemu přiblížit, toužil všechno sevřít v náručí. Viktor Pivovarov říká, že Sapgirův poetický postoj ke světu mu byl velmi blízký.