Diskuze

Kam kráčí Národní galerie?

kauza umělecké instituce kulturní politika k poslechu

Debatu Kam kráčí Národní galerie? uspořádal Spolek Skutek jako profesní debatu nad vlekoucí se institucionální krizí našeho největšího muzea umění a postavením současného umění v něm. Zároveň se stala první veřejnou příležitostí sdílet tuto problematiku se současným ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem (ČSSD).
Za odbornou veřejnost se panelu zúčastnili: ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karina Kottová, ředitel PLATO OSTRAVA a bývalý ředitel Moravské Galerie v Brně Marek Pokornýa kurátor a bývalý ředitel Sbírky umění 19. století a klasické moderny NGP Otto M. Urban. Zástupci Národní galerie v Praze se panelu i přes pozvání nezúčastnili. Moderovali Marika Kupková(Spolek Skutek) aJan Skřivánek. Debata se uskutečnila ve spolupráci s Centrem pro současné umění Praha.

místoCentrum pro současné umění Praha
tagy
kauzaumělecké institucekulturní politikak poslechu
účinkujícíLubomír Zaorálek, Marika Kupková, Urban Otto M., Karina Kottová, Jan Skřivánek, Marek Pokorný
kameraJanek Rous
zvukJanek Rous
střihJanek Rous
kategorieDiskuze
publikováno2. 3. 2020
délka02:23:06
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Kam kráčí Národní galerie?
Jiří Havlíček, Pavel Ryška
Když v roce 1990 podal Jan Knoflíček, bývalý ekonomický náměstek Ústředního ředitelství Československého filmu, návrh na transformaci podniku na akciovou společnost, byl jeho projekt schválen, ačkoliv vykazoval fatální nedostatky ‒ neobsahoval soupis majetku ani způsob nakládání s výrobními právy.
Akciová společnost Krátký film se v nových tržních podmínkách nedokázala prosadit. Koncem 90. let přesáhly její dluhy 400 milionů korun a filmovou výrobu se už nepodařilo oživit.
Vjera Borozan, Jiří Havlíček
V prvním díle kritického pořadu NG mapujeme kritiku Národní galerie z pozic současných umělců. V průběhu let 2000 až 2011 jejich aktivity nabíraly nejrůznější podoby, počínaje protesty a demonstracemi před budovou Veletržního paláce a konče řadou více či méně legálních akcí nebo intervencí přímo v prostorách Sbírky moderního a současného umění.
Janek Rous
Studie případu OMG je zmenšeným modelem celorepublikové problematiky (nejen) kulturní politiky současnosti a ukazuje, kam až je třeba upírat pozornost, aby bylo vůbec možné se na tomto poli smysluplně pohybovat a konat. Zároveň zkoumá pestrou a různorodou pavučinu zájmových skupin, které se v této oblasti chtějí realizovat či se alespoň podílet na jednotlivých rozhodnutích.
OMG je ovšem i určitou (ač ještě ne zcela potvrzenou) nadějí, že přísným a vytrvalým kritickým dohledem nad formováním veřejné instituce (institucí veřejného zájmu) lze i zvnějšku rozhodovacího aparátu dosáhnout přesvědčivých výsledků a měnit leckterá chybná či skandální rozhodnutí i po jejich přijetí.
Vjera Borozan, Jiří Havlíček, Johana Švarcová
Řídí-li kulturní instituci odborník a příliš se mu nedaří udržovat vyrovnaný rozpočet, zbývá ještě možnost spoléhat se na dovednosti finančního ředitele nebo účetních poradců. Pokud však kulturní instituci vede manažer bez potřebných znalostí oboru a daného kontextu, nezbývá než doufat, že se nepokusí instituci a její program koncipovat jen a pouze podle pravidel výnosného byznysu. Veřejná instituce by podle našeho názoru měla, kromě efektivního hospodaření, přinášet především kvalitní službu veřejnosti.