Reportáže

Kassapoint

Kassapoint je volným remixem mezinárodní výstavy politického umění Czechpoint, která mezi lety 2006–07 cestovala pod různými jmény mezi Prahou, Poznaní, Budapeští, Dunaújvaros a Žilinou. Umělcům, kteří účinkovali na původní výstavě, jsme adresovali otázku, zda jsou alespoň z jedné čtvrtiny Maďaři. Překvapivě padesát procent z respondentů odpovědělo na naši otázku pozitivně. Přitom jejich odpovědi zachytily různorodost možných reakcí na problém občanství a národní identity od vyloženě absurdních přes vtipné či kariéristické až po takové, které seriózně reflektovaly danou tematiku. Někteří, jako například argentinský umělec Enrique Jezik, se zamýšlí nad národní identitou svých prarodičů, kteří mluvili maďarsky a narodili se na Slovensku ještě za dob mocnářství. Jiní umělci reagovali sarkasticky jako Viktor Frešo nebo sexisticky jako David Černý, či se pokusili zcela přehodnotit představu státní příslušnosti, jako například rakouský umělec Robert Jelinek reprezentující virtuální stát State of Sabotage, v rámci kterého jsou reálná státní příslušnost a etnický původ irelevantní. Skupina Pode Bal zase téma občanství aktualizovala odkazem ke korupci strany ODS a jejího fiktivního „maďarského“ sponzora Lajose Bacsa. Přestože jsme se prostřednictvím naší otázky pokusili záměrně vyprovokovat kritickou reakci, jediný, kdo kategoricky odmítl selekci na základě etnického původu, byl ruský politický umělec Avděj Ter-Oganyan. Nicmeméně z většiny odpovědí bylo zřejmé, že etnická a kulturní čistota není reálná, a možná právě proto si můžeme zazpívat slovenskou hymnu maďarsky a nepovažovat to za přestupek vůči vlasteneckému zákonu ani zákonu o státních symbolech.

kurátorZuzana Štefková, Tamara Moyzes
místoKošice
tagy
účinkujícíZuzana Štefková, Tamara Moyzes
kameraJanka Duchoňová, Martin Baran
zvukJanka Duchoňová, Martin Baran
střihJanka Duchoňová, Martin Baran
interviewJanka Duchoňová, Martin Baran
kategorieReportáže
publikováno21. 1. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Kassapoint
As we find ourselves in times that have extensive socio-political implications, the exhibition thematizes the insecurity, the suspicion and post-factuality gradually digging into our lives more and more. The many ambivalent mechanisms trough which we cope with this uncertainty and multiplicity of artistic processes (either politically-critical, or completely non-factual and sensual, scientific or even speculative) of the abandonment of what is considered “real” or “rational” take their forms in the interconnected realms of the technological, the natural, the mystical, the symbolical.
Jak mluvíme o zákonu? Uzákonění práva je sociální konstrukt, který vzniká před zákonem samotným a po jeho fikci. Jako socializované přízraky registrují naše kolektivní mysli navzájem své kódy, a to prostřednictvím metodických vzorců sebepovyšování lidí.
Volně můžeme pojem intermezzo chápat jako plánovanou aktivitu nebo pauzu úmyslně „vloženou“ do života nebo tvorby a spojenou například s potřebou odpočinku, s nezbytností transformace, obratu a úniku ze zaběhlých kolejí, každodennosti, s překonáním pocitu nenaplněnosti, s chutí pomáhat, posunout se v životě nebo se zapojit do něčeho nového.
Putovní výstava Rituály osamocení, jejíž koncepce vznikla v době celosvětového lockdownu, zkoumá šíření falešných zpráv, převrácení tradičního vztahu mezi soukromým a veřejným prostorem, paradoxní rituály, jimiž jsou domovy osídlovány, způsoby, jakými jsou vizuální technologie domestikovány na nástroje sebeprezentace a spojení, hromadění, fetišizaci a vystavování předmětů v domácích interiérech; a krom toho i stavy osamocenosti, které vznikají v důsledku nucené izolace.