Kassapoint je volným remixem mezinárodní výstavy politického umění Czechpoint, která mezi lety 2006–07 cestovala pod různými jmény mezi Prahou, Poznaní, Budapeští, Dunaújvaros a Žilinou. Umělcům, kteří účinkovali na původní výstavě, jsme adresovali otázku, zda jsou alespoň z jedné čtvrtiny Maďaři. Překvapivě padesát procent z respondentů odpovědělo na naši otázku pozitivně. Přitom jejich odpovědi zachytily různorodost možných reakcí na problém občanství a národní identity od vyloženě absurdních přes vtipné či kariéristické až po takové, které seriózně reflektovaly danou tematiku. Někteří, jako například argentinský umělec Enrique Jezik, se zamýšlí nad národní identitou svých prarodičů, kteří mluvili maďarsky a narodili se na Slovensku ještě za dob mocnářství. Jiní umělci reagovali sarkasticky jako Viktor Frešo nebo sexisticky jako David Černý, či se pokusili zcela přehodnotit představu státní příslušnosti, jako například rakouský umělec Robert Jelinek reprezentující virtuální stát State of Sabotage, v rámci kterého jsou reálná státní příslušnost a etnický původ irelevantní. Skupina Pode Bal zase téma občanství aktualizovala odkazem ke korupci strany ODS a jejího fiktivního „maďarského“ sponzora Lajose Bacsa. Přestože jsme se prostřednictvím naší otázky pokusili záměrně vyprovokovat kritickou reakci, jediný, kdo kategoricky odmítl selekci na základě etnického původu, byl ruský politický umělec Avděj Ter-Oganyan. Nicmeméně z většiny odpovědí bylo zřejmé, že etnická a kulturní čistota není reálná, a možná právě proto si můžeme zazpívat slovenskou hymnu maďarsky a nepovažovat to za přestupek vůči vlasteneckému zákonu ani zákonu o státních symbolech.
